23 C 311/2021-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 8 616 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 15. 6. 2013 do zaplacení, z částky 1 520 Kč za dobu od 26. 4. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč za dobu od 16. 5. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč za dobu od 30. 5. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 9. 2014 do zaplacení a z částky 1 520 Kč za dobu od 16. 10. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaný během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobcem neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a od 1. 6. 2013 ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný se přepravoval bez platného jízdního dokladu dne 30. 5. 2013, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 16 Kč, dne 10. 4. 2014, trolejbusem, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč, dne 30. 4. 2014, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč, dne 14. 5. 2014, autobusem, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč, dne 30. 8. 2014, autobusem, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč a dne 30. 9. 2014, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby a tato činí na jízdném částku 116 Kč a na přirážce k jízdnému částku 8 500 Kč pro všechny výše uvedené jízdy. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobce neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný cestoval linkou [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (tramvají, trolejbusem, autobusem) dne 30. 5. 2013, dne 10. 4. 2014, dne 30. 4. 2014, dne 14. 5. 2014, dne 30. 8. 2014 a dne 30. 9. 2014 bez platného jízdního dokladu, jízdné pro jednotlivou jízdu činilo 16 Kč pro rok 2013 a 20 Kč pro rok 2014. Ve všech výše uvedených případech byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím č. I264992 dne 30. 5. 2013, č. I358941 dne 10. 4. 2014, č. I364276 dne 30. 4. 2014, č. I367944 dne 14. 5. 2014, č. I410253 dne 30. 8. 2014 a č. I416398 dne 30. 9. 2014. Žalovaný dohody s cestujícím podepsal, avšak neuhradil na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou dle čl. IX. bodu 7 písm. a) smluvních přepravních podmínek žalobce ve výši 1 000 Kč a od 1. 6. 2013 ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu. V dohodě s cestujícím uznal žalovaný dlužnou částku co do důvodu a výše 16 Kč, resp. 20 Kč (jízdné) a výše 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázal se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal nevěrohodnost předmětných dohod s cestujícím. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne 22. 2. 2021, dlužnou částku však neuhradil. 4. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah účastníků vzniklý dne 30. 5. 2013 konkludentně ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 760 a násl., § 772 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Soud právně posoudil závazkový vztah účastníků vzniklý dne 10. 4. 2014, dne 30. 4. 2014, dne 14. 5. 2014, dne 30. 8. 2014 a dne 30. 9. 2014 konkludentně ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovanému tak vzniklo právo, aby jej žalobce přepravil do místa určení, současně mu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve výši 16 Kč pro rok 2013 a ve výši 20 Kč pro rok 2014. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo žalobci oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, resp. v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný rovněž dlužnou pohledávku písemně uznal ve smyslu ust. § 558 občanského zákoníku, resp. ve smyslu ust. § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobci celkovou částku 8 616 Kč (1×16 + 5×20 + 1×1 000 + 5×1 500) tímto rozhodnutím. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a dále dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z režijního paušálu ke dvěma úkonům dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ve spojení s ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč.