26 C 328/2021-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 27. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 592,83 Kč spolu 8,3 % úrokem z této částky od 1. 7. 2021 do zaplacení a s 9,75 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 6. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. [bankovní účet], který byl zřízen na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 7. 9. 2017, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a vyzvala jej k úhradě dluhu dne 27. 5. 2019, přičemž smlouva byla ukončena ke dni 26. 6. 2019. Žalovaný úvěr vyčerpal a žalobkyni jej nesplatil, celková dlužná částka činí 16 592,83 Kč. Podáním doručeným soudu dne 4. 10. 2021 doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy tvrdila, že primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru. Prohlášení žalovaného o výši mzdy bylo ověřeno na základě pohybů na účtu žalovaného. Ohledně výdajové stránky rozpočtu žalovaného vycházela žalobkyně z prohlášení žalovaného. Údaj o neexistenci stávajících závazků byl potvrzen nahlížením do databáze BRKI. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvolání. Zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 7. 9. 2017, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 26. 6. 2018, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, ceníku finančních operací a služeb, sazebníku pro kontokorentní úvěry pro fyzické osoby, karty klienta, výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 28. 5. 2019 včetně doručenky, výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2020 včetně doručenky, přehledu pohybů zůstatku na účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 28. 6. 2018 do 30. 6. 2021, přehledu pohybů na účtu za období od 7. 9. 2017 do 26. 6. 2018, přehledu příjmů na účtu č. [bankovní účet], FIO CCB Reportu, posouzení žádosti o kontokorent a žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 25. 6. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 9. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému platební služby na bankovním účtu č. [bankovní účet], současně byla zřízena žalovanému služba internetbanking a byly mu předány přístupové údaje k této službě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne 26. 6. 2018, a to prostřednictvím služby internetbanking. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na jeho běžném účtu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a dále zaplatit úrok dle sazebníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy tento činil 8,3% ročně. Dopisem ze dne 28. 5. 2019 vypověděla žalobkyně žalovanému smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 26. 6. 2018 a požádala ho o vyrovnání debetního zůstatku na jeho běžném účtu, který ke dni 16. 5. 2019 činil - 14 946,21 Kč. Tento dopis byl dle doručenky odeslán žalovanému jako doporučená zásilka a k jeho uložení došlo dne 30. 5. 2019 O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 10. 2. 2020, která mu byla doručena dle doručenky dne 13. 2. 2020. Z přehledu pohybů zůstatků na účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 27. 6. 2018 do 30. 6. 2021 bylo zjištěno, že naposledy od doby uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru byl na tomto účtu vykazován kreditní zůstatek dne 28. 3. 2019, a to ve výši 2 164,18 Kč. Po tomto datu žalovaný na účet vložil finanční prostředky v celkové výši 39 012 Kč a naopak z účtu čerpal finanční prostředky v celkové výši 54 921,09 Kč, a to za výběr v hotovosti z bankomatu včetně poplatků za tyto výběry a nákupů u obchodníka platební kartou včetně dobití kreditu na mobilním telefonu. Z přehledu pohybů na účtu za období od 7. 9. 2017 do 26. 6. 2018 a přehledu příjmů na účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že za dobu od září 2017 do června 2018 byla na tento účet připsána částka v celkové výši 147 347 Kč od společnosti [právnická osoba] jako mzda, a to včetně nemocenské vyplacené za čtyři dny ČSSZ [obec]. Za dobu do 20. 5. 2018 byly z tohoto účtu prováděny pouze výběry hotovosti z bankomatu. Platby u obchodníka kartou byly evidovány až po tomto datu. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že tuto podal žalovaný žalobkyní v elektronické formě dne 25. 6. 2018. Žalovaný v této žádosti prohlásil, že jeho čistá mzda činí 15 000 Kč měsíčně od zaměstnavatele [anonymizováno] [obec], nemá žádné závazky, jeho nezbytné výdaje (bydlení, obživa, zdravotní péče, vzdělání, doprava apod.) činí 5 000 Kč měsíčně. Z listiny označené jako FIO CCB Report bylo zjištěno, že žalobkyně ohledně žalovaného činila dotaz do registru BRKI dne 25. 6. 2018. Z listiny označené jako posouzení žádosti o kontokorent bylo zjištěno, že žalobkyně při schvalování kontokorentnímu úvěru žalovanému vycházela z příjmu ve výši 15 000 Kč, nezbytných výdajů 5 000 Kč. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o kontokorentním úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se o tom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních závazků. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně pokud se jedná o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze z jeho prohlášení v žádosti o poskytnutí úvěru a z výpisu z jeho běžného účtu, ze kterého však byla patrná pouze výše pravidelného příjmu, tj. mzdy od společnosti [právnická osoba] Z výpisu z účtu nelze zjistit nic ohledně pravidelných výdajů žalovaného, zejména pak výdajů na bydlení. Až do května 2018 žalovaný z účtu prováděl pouze výběry hotovosti z bankomatu. Žádné bezhotovostní platby či platby kartou nebyly zaznamenány. Za této situace soud má za to, že posuzovat úvěruschopnost žalovaného pouze z údajů z výpisů z jeho běžného účtu je nedostatečné. Žalovaným deklarovaná výše celkových výdajů 5 000 Kč měsíčně se soudu jeví povážlivě nízká a bez jejího rozčlenění na jednotlivé položky, např. bydlení, doprava, strava apod., a vyložení těchto výdajů nelze mít za to, že pravidelné výdaje žalovaného byly zjišťovány v dostatečné míře. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o kontokorentním úvěru je absolutně neplatná. Uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Jelikož kontokorentní úvěr je ze své povahy opakované čerpán a splácen, vycházel soud až z posledního žalovaným prováděného čerpání tohoto úvěru. Naposledy běžný účet žalovaného vykazoval kreditní zůstatek dne 28. 3. 2019 ve výši 2 164,18 Kč. Po tomto datu byly provedeny výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou a úhrady poplatků za výběry z bankomatu v celkové výši 54 921,09 Kč a na účet bylo vloženo 39 012 Kč a tedy celko