26 C 343/2021-18 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 62 400 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč od 18. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 od společnosti [právnická osoba], kdy na tuto společnost byla ke dni 28. 9. 2018 převedena část závodu společnosti [právnická osoba] a tato společnost uzavřela s žalovaným dne 17. 5. 2017 smlouvu o úvěru č. 5 2017, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný spolu s poplatky ve výši 27 600 Kč zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách, což však řádně a včas nečinil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 včetně potvrzení pošty ze dne 13. 2. 2020, předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne, smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2017, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, transakční historie, žádosti o poskytnutí úvěru, scoringové karty k úvěru, finanční analýzy, čestného žalovaného ze dne 17. 5. 2017, výplatních lístků žalovaného za únor až duben 2017, potvrzení innogy ze dne 17. 5. 2017, opisu karty úhrad měsíčního nájemného, dodatku [číslo] ze dne 25. 4. 2017 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 30. 6. 2016 a pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2015 včetně dodatku [číslo] ze dne 19. 9. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 12. 2019 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i předmětnou pohledávku za žalovaným. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědoměn postupitelem dopisem ze dne 6. 2. 2020. Ze smlouvy o prodeji části podniku bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 9. 2018 mezi [právnická osoba], jako prodávajícím a [právnická osoba] jako kupujícím a předmětem prodeje byla část závodu prodávajícího označena jako divize spotřebitelských úvěrů, přičemž smlouva obsahovala rovněž seznam úvěrových smluv přecházejících na kupujícího. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 5. 2017 mezi [právnická osoba], jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a také poplatky v celkové výši 27 600 Kč, tj. celkem částku 67 600 Kč v 13 měsíčních splátkách po 5 200 Kč. Při sjednávání smlouvy žalovaný předložil své čestné prohlášení, ve kterém se zavázal, že úvěrujícímu doloží zaplacení nájmu a energií za tři měsíce do sedmi pracovních dní. Dále žalovaný předložil pracovní smlouvu včetně dodatku, dle které byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2017. Z předložených výplatních lístků žalovaného za tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy vyplývá, že průměrná čistá mzda činila 24 942 Kč měsíčně, ze mzdy byly prováděny přednostní exekuční srážky v průměrné výši 3 592 Kč. Z dalších listin vyplývá, že žalovaný v té době bydlel v nájemním bytě o velikosti 2+1, nájemné včetně záloh na služby činilo 7 440 Kč měsíčně, zálohy na plyn a elektřinu činily celkem 1 130 Kč. Dle transakční historie uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu dne 17. 5. 2017 částku 5 200 Kč. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, avšak z jiného právního titulu, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným od právního nástupce původního věřitele [právnická osoba] V řízení bylo dále prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/20106 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila sice pracovní smlouvu žalovaného, ale pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, která končila dříve, než by nastala splatnost poslední splátky úvěru. Z předložených výplatních lístků je patrná nejen výše čisté mzdy žalovaného (přibližně 25 000 Kč měsíčně), ale i skutečnost, že ze mzdy jsou prováděny exekuční srážky pro úhradu přednostní pohledávky v nezanedbatelné výši (přibližně 3 600 Kč měsíčně). Zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nebylo dostatečné, zejména s přihlédnutím k tomu, že doložené příjmy byly z pracovního poměru, který měl skončit do 6 týdnů po uzavření úvěrové smlouvy, přičemž úvěr měl být splacen formou 13 měsíčních splátek. Z čestného prohlášení vyplývá, že náklady na bydlení a energie byly žalovaným úvěrující společnosti předloženy až dodatečně a v době uzavření úvěrové smlouvy neměla úvěrující společnost tyto za řádně prokázané, v opačném případě by stěží požadovala po žalovaném jeho písemný závazek k doložení těchto nákladů. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 7. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany předchůdkyně žalobkyně 40 000 Kč, dle listiny předložené žalobkyní uhradil žalovaný částku 5 200 Kč. Bezdůvodné obohacení odpovídá rozdílu mezi těmito částkami a činí 34 800 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením od společnosti [právnická osoba], která na základě smlouvy ze dne 8. 9. 2018 nabyla část závodu společnosti [právnická osoba], tj. úvěrujícího, označenou jako Divize spotřebitelských úvěrů. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor předchůdkyně žalobkyně a po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně tak činí 34 800 Kč a žalobkyni byla přiznána tato částka, a to spolu s požadovaným 8,5% úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale až za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu, tj. z titulu nesplaceného úvěru a nikoli z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tato výzva k úhradě byla odeslána dne 26. 2. 2020, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 2. 3. 2020, následující den nastala splatnost uplatněné pohledávky a nejpozději od 4. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 34 800 Kč. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 34 800 Kč i za předcházející období, tj. od 18. 6. 2018 do 3. 3. 2020 byla zamítnuta, jelikož nebylo prokázáno doručení žalovanému jakékoli jiné dřívější výzvy k úhradě. V částce částky 27 600 Kč s úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta, jelikož