26 C 361/2021-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 74 285 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 376,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 085,44 Kč a s 21,27% úrokem z částky 53 846,70 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 53 846,70 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 57 850 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 1 575 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 48 565 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 21,27 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 21,27 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 5 376,64 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. do 15. 1. 2021, v částce 2 085,44 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný v kartě zákazníka. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast neomluvili. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud neshledal důvod pro přerušení řízení podle ust. § 110 o.s.ř., jelikož s ohledem na celkovou pasivitu žalovaného v tomto řízení nelze důvodně předpokládat možnost mimosoudního vyřešení sporu. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2020 a karty zákazníka ze dne 30. 1. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 1. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 57 800 Kč, tj. celkem 122 580 Kč v 78 týdenních splátkách po 1 575 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že žije s partnerkou, má jedno dítě, bydlí v nájmu, je zaměstnán jako lešenář od srpna 2017 s čistou mzdou 28 431 Kč, na bydlení vynakládá 4 400 Kč, splátky činí 4 200 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 14. 5. 2021. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila přes výzvu soudu žádný doklad o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a o jeho výsledku. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 65 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 48 565 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 16 435 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 16 435 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 21. 5. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 14. 5. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 19. 5. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 21. 5. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 16 435 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.