26 C 386/2021-19 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 8. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 390 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 23. 3. 2017 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 20. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve výši 1 890 Kč ve lhůtě do 22. 3. 2017 Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a její výše 3 500 Kč odpovídá prodlení žalovaného za období od 22. 3. 2017 do 19. 8. 2021 s omezením dle ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o půjčce [číslo] předsmluvního formuláře, všeobecných obchodních podmínek, výpisu z databáze [příjmení], faktury [číslo] výpisů z účtu č. [bankovní účet] ze dne 5. 1. 2017 a ze dne 20. 2. 2017, předžalobní upomínky ze dne 17. 3. 2021 včetně podacího archu z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisů z účtu žalobkyně a.s. bylo zjištěno, že dne 5. 1. 2017 byla na tento účet připsána částka 1 Kč poukázaná z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] dne 20. 2. 2017 byla z účtu žalobkyně na shora uvedený účet žalovaného poukázána částka 7 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč na dobu do 22. 3. 2017 za poplatek ve výši 1 830 Kč Smlouva sice není podepsaná žalovaným, ale soud má za to, že byla v tomto znění uzavřena, a to vzhledem k provedení verifikační platby žalovaným, přičemž žalovaný obsah smlouvy zachycené v listině předložené žalobkyní nijak nezpochybnil. Následně žalobkyně dopisem ze dne 17. 3. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy tento dopis byl dle podacího lístku odeslán jako doporučená zásilka dne 17. 3. 2021. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné listiny (vyjma výpisu z databáze SOLUS) ani neoznačila jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 7 000 Kč, netvrdil, že by cokoliv uhradil a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši přijaté částky, tj. 7 000 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 24. 3. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 17. 3. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 22. 3. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 24. 3. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 7 500 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 000 Kč, tj. 56 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 5 390 Kč, tj. 44 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 12 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové odůvodněné náklady žalobkyně dle soudu činí 2 252 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle § 14b advokátního tarifu za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Odměna za jeden úkon činí 300 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává i u Okresního soudu v Karviné více žalob se stejným skutkovým a právním základem, tj. z titulu nesplacených spotřebitelských úvěrů. Tyto žaloby se vyznačují vysokým stupněm shodnosti textu a dle soudu se jedná zjevně o formulářové žaloby. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o.s.ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 270 Kč, tj. 12 % z částky 2 252 Kč.