17 C 185/2022-27 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl Okresnímu soudu v Karviné doručen dne 29. 12. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 30 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 6. 10. 2021 do zaplacení a z částky 1 500 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 6. 10. 2021 do zaplacení a společně s náklady řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval na lince městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu, a to dne 5. 10. 2021 autobusem na lince 240. Vedle běžného jízdného ve výši 30 Kč žádá žalobkyně po žalovaném zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo]. Fikce doručení nastala dne 1. 8. 2022. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a § 49 odst. 4 o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně souhlasil s naznačeným postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 18. 7. 2022 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě neposlal své vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. V daném řízení po vyhodnocení skutkových zjištění bylo prokázáno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] cestoval linkou městské hromadné dopravy v Praze bez platné jízdenky, a to dne 5. 10. 2021 v 9.47 hodin autobusem na lince 240. Tato skutečnost byla v řízení prokázána na základě zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 5. 10. 2021 č. 15570256. Proti obsahu uvedeného dokladu žádný z účastníků ničeho nenamítal, nepředložil soudu jiný důkaz, který by vyvrátil věrohodnost uvedených listin, ani takový důkaz v řízení nenavrhoval. Naopak zmíněný doklad obsahuje vlastní podpis žalovaného. Dále bylo v řízení prokázáno na základě obsahu ceníku jízdného platného od 1. 8. 2021 a na základě smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných od 1. 8. 2021, že cena základní přestupní jízdenky pro jízdu do 60 minut v hromadné dopravě provozované žalobkyní činila k rozhodnému dni 30 Kč. Podle článku 8 odst. 4 uvedených smluvních podmínek činí přirážka k jízdnému za porušení těchto přepravních podmínek částku 1 500 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého advokáta vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění, zásilka byla na adresu žalovaného odeslána podle poštovního podacího archu dne 14. 12. 2021 na adresu evidovaného trvalého bydliště. Po provedeném právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V souladu s ustanovením § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 Kč, když podle uvedeného zákonného ustanovení má cestující právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení, pokud zaplatí stanovené jízdné. Výše jízdného přitom byla stanovena v souladu s ustanoveními § 2550 a § 2551 nového občanského zákoníku přepravním řádem žalobkyně na částku 30 Kč za jednotlivou jízdu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nemohl ve vyhrazeném přepravním prostoru dopravního prostředku prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni dále oprávnění požadovat po něm částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a v souladu s ustanovením článku 8 odst. 4 smluvních podmínek vydaných žalobkyní. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, a ustanovení § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení je známa soudu z úřední činnosti a činí 8,50 % ročně. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně zcela neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení plný procesní úspěch, na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč, tj. po 100 Kč za každý uváděný provedený úkon právního zastoupení, tj. podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč jako 21 % ze součtu zmíněné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., žádné takové okolnosti v řízení ani nebyly tvrzeny. Žalovaný byl k úhradě písemně vyzýván před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. výzvou advokáta žalobkyně ze dne 13. 12. 2021, přesto dluh nesplnil. Nemůže pak jít k tíži žalobkyně, že jí v souvislosti se soudním vymáháním dluhu vznikly náklady.