17 C 414/2021-20 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl Okresnímu soudu v Karviné doručen dne 31. 8. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 525 Kč společně s úrokem z prodlení a s náklady řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 15. 4. 2021 v 9.23 hodin cestovala na autobusové lince č. 61 městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Vedle běžného jízdného ve výši 25 Kč žádá žalobkyně po žalované zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po předmětném jednání žalované, tj. od 16. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [obec], [obec a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně souhlasil s naznačeným postupem již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána přípisem soudu ze dne 13. 12. 2021 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byla poučena podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejího souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě neposlala své vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. V daném řízení po vyhodnocení skutkových zjištění bylo prokázáno, že žalovaná [celé jméno žalované] rozhodného dne 15. 4. 2021 v 9.23 hodin cestovala linkou autobusu č. 61 městské hromadné dopravy v [obec] bez platné jízdenky. Tato skutečnost byla v řízení prokázána na základě zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 15. 4. 2021 [číslo]. Proti obsahu uvedeného dokladu žádný z účastníků ničeho nenamítal, nepředložil soudu jiný důkaz, který by vyvrátil věrohodnost uvedené listiny, ani takový důkaz v řízení nenavrhoval. Naopak tento doklad obsahuje vlastní podpis žalované. Dále bylo v řízení prokázáno na základě obsahu Ceníku jízdného Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platného od 1. 4. 2021 a na základě Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platných od 1. 1. 2021, že cena základní přestupní jízdenky pro jízdu do 60 minut v hromadné dopravě provozované žalobkyní činila k rozhodnému dni 25 Kč. Podle článku 9 odst. 5 uvedených smluvních podmínek činí přirážka k jízdnému za porušení těchto přepravních podmínek částku 1 500 Kč. V zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 15. 4. 2021 č. 28872733 je také stanovena povinnost cestujícího uhradit dluh v celkové výši 1 525 Kč do 30 dnů. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého advokáta vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění. Po provedeném právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V souladu s ustanovením § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 Kč, když podle uvedeného zákonného ustanovení má cestující právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení, pokud zaplatí stanovené jízdné. Výše jízdného byla stanovena v souladu s ustanoveními § 2550 a § 2551 nového občanského zákoníku přepravním řádem žalobkyně na částku 25 Kč za jednotlivou jízdu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nemohla ve vyhrazeném přepravním prostoru autobusu prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni dále oprávnění požadovat po ní částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 18a odst. 2 písm. c/ zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění a v souladu s ustanovením článku 9 smluvních podmínek vydaných žalobkyní. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení je známa soudu z úřední činnosti a činí 8,25 % ročně; žalovaná měla svůj dluh splnit při zjištění přestupku, tj. dne 15. 4. 2021. Od 16. 4. 2021 je žalovaná v prodlení a je povinna podle výše uvedených ustanovení platit úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení plný procesní úspěch, na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Procesní neúspěch týkající se jen malé části příslušenství žalovaného dluhu soud vyhodnotil podle uvedeného ustanovení jako nepatrný. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč, tj. po 100 Kč za každý uváděný provedený úkon právního zastoupení, tj. podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč jako 21 % ze součtu zmíněné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., žádné takové okolnosti v řízení ani nebyly tvrzeny. Žalovaná byla k úhradě vyzývána před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou výzvou advokáta ze dne 8. 6. 2021, přesto dluh nesplnila. Nemůže pak jít k tíži žalobkyně, že jí v souvislosti se soudním vymáháním dluhu vznikly náklady. Žalobkyně podává ke zdejšímu soudu několik desítek žalob ročně, na ustáleném formuláři. Její žalobní tvrzení jsou formálně totožná, mění se podle údaje týkající se konkrétního žalovaného a doby spáchání předmětného„ přestupku“. Podle názoru soudu se jedná o ukázkový příklad pro snížení odměny za zastupování žalobkyně podle ustanovení § 14b advokátního tarifu.