17 C 7/2022-21 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl Okresnímu soudu v Karviné doručen dne 26. 10. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč společně s úrokem z prodlení a s náklady řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná cestovala městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a to dne 4. 8. 2021 na tramvajové lince č. 9, bez platného jízdního dokladu. Vedle běžného jízdného 30 Kč žádá žalobkyně po žalované zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč. Úroky z prodlení jsou uplatňovány od následujícího kalendářního dne po provedení přepravy až do zaplacení dluhu. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 12. 10. 2021 ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel - [ulice a číslo], [obec]. Fikce doručení nastala dne 11. 2. 2022. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně souhlasil s naznačeným postupem již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána přípisem soudu ze dne 28. 1. 2022 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byla poučena podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejího souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě neposlala své vyjádření, proto soud její souhlas navrhovaným postupem předpokládal a ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. V daném řízení po vyhodnocení skutkových zjištění bylo prokázáno, že žalovaná [celé jméno žalované] cestovala linkou městské hromadné dopravy v [obec] bez platné jízdenky dne 4. 8. 2021 v 14.59 hodin na tramvajové lince č. 9 Tyto skutečnosti byly v řízení prokázány na základě zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 4. 8. 2021 č. 15546055. Proti obsahu uvedeného dokladu žádný z účastníků ničeho nenamítal, nepředložil soudu jiný důkaz, který by vyvrátil věrohodnost uvedené listiny, ani takový důkaz v řízení nenavrhoval. Naopak doklad obsahuje vlastní podpis žalované. Podle článku 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek činí běžné jízdné 30 Kč a přirážka k jízdnému za porušení těchto přepravních podmínek částku 1 500 Kč v případě každé z těchto jízd. V zápisu o provedené přepravní kontrole je také stanovena povinnost cestujícího uhradit dluh v celkové výši 1 530 Kč do 30 dnů. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 10. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého advokáta vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění, doporučená zásilka byla dne 13. 10. 2021 odeslána na adresu trvalého bydliště žalované, která byla uvedena jako adresa bydliště žalované také v zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 4. 8. 2021 č. 15546055. Po provedeném právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V souladu s ustanovením § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 Kč, když podle uvedených zákonných ustanovení má cestující právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, pokud zaplatí stanovené jízdné. Výše jízdného byla stanovena v souladu s ustanovením § 2551 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na částku 30 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nemohla ve vyhrazeném přepravním prostoru dopravního prostředku prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni kromě práva na úhradu dlužného jízdného dále oprávnění požadovat po žalované částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d/ zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění. Také žalobní požadavek na úhradu úroku z prodlení je zcela v souladu s právní úpravou obsaženou v ustanovení § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dopustila protiprávního jednání, měla svůj dluh splnit při zjištění přestupku, tj. dne 4. 8. 2021. Od 5. 8. 2021 je pak žalovaná v prodlení a je povinna podle výše uvedených ustanovení platit úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení plný procesní úspěch, na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč, tj. po 100 Kč za každý uváděný provedený úkon právního zastoupení, tj. podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč jako 21 % ze součtu zmíněné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., žádné takové okolnosti v řízení ani nebyly tvrzeny. Žalovaná byla k úhradě vyzývána před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou výzvou advokáta ze dne 12. 10. 2021, přesto dluh nesplnila. Nemůže pak jít k tíži žalobkyně, že jí v souvislosti se soudním vymáháním dluhu vznikly náklady.