21 C 198/2022-100 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 302,13 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum] [číslo] s výší úvěrového limitu 15 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty, avšak úvěr řádně a včas nesplácel. Původní věřitel tuto pohledávku postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal elektronicky. Podle této smlouvy se tento původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem do 15 000 Kč a kreditní kartu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální splátkou ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, úroková sazba pro bezhotovostní čerpání byla sjednána ve výši 22,99 % (zjištěno ú úvěrové smlouvy). Další pravidla úvěru byla uvedena v produktových podmínkách spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu. Z platební historie a výpisů ke kreditní kartě bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 541,31 Kč a vrátil 3 249,55 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] obsahující seznam postupovaných pohledávek původní věřitel postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] původní věřitel vyzval žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu, který byl podán k poštovní přepravě dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne [datum], upomínka byla podána k poštovní přepravě dne [datum] (zjištěno z upomínky a poštovního podacího archu). Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Tato smlouva podléhá režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a to s odkazem na § 2 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy bylo tedy povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle výše citovaného 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nebyla proto poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Důsledkem porušení povinnosti podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost spotřebitelské smlouvy, ke které přihlédl soud i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud proto podle § 2993 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze v sazbě uplatněné v žalobě, neboť ve smyslu § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán návrhem. Žalovaný je v prodlení podle § 1958 odst. 2 o. z. a § 153 o. z. od doručení předžalobní upomínky, tj. od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 836 Kč, přičemž tato částka představuje 81,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 302,13 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.