22 C 119/2022-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 4 569,85 Kč s odůvodněním, že dne [datum] s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně žalované převodem na účet č. [bankovní účet] poskytla 3 000 Kč, žalovaná se částku zavázala splatit do [datum] s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 969,85 Kč. Jelikož žalovaná byla v prodlení vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od [datum] do 9. 4 202, celkem 600 Kč. Žalobkyně tak požaduje jistinu úvěru 3 000 Kč, úrok a poplatek 969,85 Kč, smluvní pokutu 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované z výpisů z účtu za období 6 7 / 2021 a vyplynul z nich kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc korun, dále z důchodového výměru zjistila, že má žalovaná důchod 17 160 Kč měsíčně, dále žalovanou lustrovala v databázi EUCB, NRKI/BRKI, [příjmení] [jméno] a [příjmení] list, kde žalovaná neměla žádné záznamy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které jí žalobkyně zaslala na účet 3 000 Kč, které se zavázala splatit spolu s poplatkem 969,85 Kč nejpozději do [datum]. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalované a ověřila její příjem z přípisu ze dne [datum] s oznámením, že výše jejího vdovského a starobního důchodů bude od ledna 2020 ve výši 17 160 Kč a dále z výpisů z účtů za červen a červenec 2021, přičemž z obou výpisů vyplývá, že každý měsíc měla žalovaná záporný zůstatek. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. 6. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, jelikož její závěr o úvěruschopnosti žalované vycházel toliko z ověření jejích příjmů ze starobního a vdovského důvodu a z výpisů z účtu, z nichž je však patrné, že žalovaná byla vždy na konci měsíce v záporném zůstatku. Pokud tedy žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaná schopna úvěr splácet, byl tento závěr chybný. 7. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela od žalobkyně částku 3 000 Kč, neuhradila ničeho. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu doručením žaloby dne [datum], dne [datum] nastala splatnost dluhu a dne [datum] tak byla žalovaná s úhradou částky 3 000 Kč v prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně 62% a její neúspěch 38 %. Ve výši rozdílu (24 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 501 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška“), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu náhrady 21% DPH v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 089 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 24 % činí částku 501 Kč. 9. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí poplatek 1 000 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 400 Kč. 10. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.