22 C 160/2022-69 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 228,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) [právnická osoba], postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal platit úrok 16,90 % ročně z vyčerpané a nesplacen jistiny, dále se zavázal platit poplatek 50 Kč za každé čerpání a další poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše limitu, tj. 250 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení, původní věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni [datum], dlužnou jistinu vyčíslila na 4 365,68 Kč. Žalovaný poté na dluh uhradil 1 413,70 Kč, žalovaná částka tak činí 3 228,06 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Původní věřitelka před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázi dlužníku, v insolvenčním rejstříku a prověřením platnosti OP a dále z informací od žalovaného, který v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je podnikatel, žil u svých rodičů/rodinných příslušníků, nemá vyživovací povinnost, nemá exekuce. Dále učinila dotaz do systému bankovního a nebankovního registru klientských informací a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl další úvěry, a to úvěr u jiné banky s měsíční splátkou 2 655 Kč. Jelikož se jednalo o úvěrový produkt marginálního limitu, příjem žalovaného nebyl prověřován. 2. Žalovaný se vyjádřil tak, že [obec] spořitelna neprověřila jeho schopnost splácet, navíc má za to, že úvěr již splatil. Po dobu tří let řádně hradil splátky, což činí 9 000 Kč a jistina činila 5 000 Kč. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Soud a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém dne [datum] vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal platit úrok 16,90 % ročně z vyčerpané a nesplacen jistiny, dále se zavázal platit poplatek 50 Kč za každé čerpání a další poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše limitu, tj. 250 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný čerpal celkem 12 429,70 Kč a uhradil celkem 14 015,89 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, která byla odeslána na adresu žalovaného dne [datum]. 5. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 9 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když vycházela z údajů od žalovaného, které neověřila, jak uvedla sama žalobkyně. Skutečnost, že se žalovaný nenacházel v dostupných databázích, ještě nestačí k závěru o tom, že je úvěruschopný. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 9 a § 22 odst. 5 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně by měla právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., avšak jelikož žalovaný již celou jistinu uhradil, právo z bezdůvodného obohacení žalobkyni nevzniklo. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že je žalobkyně povinna nahradit plně úspěšnému žalovanému vynaložené náklady řízení 600 Kč (výrok II.). Dle obsahu spisu vznikly žalovanému, který nebyl v řízení zastoupen, náklady řízení za dva úkon, a to písemné podání ve věci samé (odpor ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum]) podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši paušální náhrady 300 Kč za jeden úkon, celkem 600 Kč.