22 C 225/2021-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 13 780 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet spolu se souhrnným poplatkem 8 180 Kč, a to v týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, zaplatila pouze 4 400 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Podle této smlouvy žalovaná převzala při podpisu smlouvy v hotovosti částku 10 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč (tj. celková výše úvěru činila 18 180 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. 4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že zde byly uvedeny osobní údaje o žalované, a pokud jde o majetkové poměry, byly zde uvedeny údaje o příjmech žalované, tedy že je zaměstnána na plný úvazek jako uklízečka u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] s příjmem ve výši 12 356 Kč měsíčně, dále byly uvedeny odhadované výdaje žalované a to životní výdaje na bydlení 4 670 Kč a životní minimum 3 910 Kč. Zaměstnání žalované mělo být ověřeno z potvrzení o příjmu. 5. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na tuto pohledávku částku ve výši 4 400 Kč v nepravidelných splátkách. 6. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. 7. Z potvrzení o příjmu ze dne [datum] bylo zjištěno, že zaměstnavatel vystavil žalované potvrzení, že její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 12 356 Kč. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které převzala v hotovosti 10 000 Kč, které se zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do evidenční karty klienta, kde rovněž označila, z jakých dokladů měly být údaje ověřovány. Žalovaná deklarovala, že je zaměstnána na plný úvazek jako uklízečka u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] s příjmem ve výši 12 356 Kč měsíčně, dále byly uvedeny odhadované výdaje žalované a to životní výdaje na bydlení 4 670 Kč a životní minimum 3 910 Kč. Zaměstnání žalované mělo být ověřeno z potvrzení o příjmu. Žalobkyně však doložila pouze potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši příjmu žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. [příjmení], BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalované, přičemž ověřování výdajů žalované nevyplývá ani z evidenční karty klienta. Z těchto všech údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek uhradila dle výpisu z úvěrového účtu celkem částku 4 400 Kč. Předžalobní výzva byla s lhůtou k zaplacení do 7 dnů od doručení byla odeslána žalované dne [datum]. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. 17. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze evidenční kartu klienta obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K výdajům žalovaného žalobkyně rovněž nedokládá žádné důkazy. 19. Vzhledem k uvedenému