22 C 266/2021-91 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 975 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] na dálku smlouvu k službě Twisto účet, na základě smlouvy byla žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet a žalovaný tak mohl opakovaně čerpat prostředky vždy do vyčerpání úvěrového limitu. Zároveň si žalovaný objednal i službu Twisto Karta, přičemž karta je platebním prostředkem, kterým mohl žalovaný platit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný využil služeb v měsíci říjen 2019 v celkové výši 3 720 Kč, v měsíci listopad 2019 v celkové výši 2 391 Kč a v měsíci prosinec 2019 v celkové výši 243 Kč. Vyúčtování je generováno vždy k prvnímu dni následujícího měsíce a je splatné k 15. dni v měsíci. Dále žalobkyně požadovala poplatky z prodlení, v celkové výši 1 346,54 Kč. Jelikož žalovaný uhradil částku 3 397 Kč, považuje žalobkyně poplatky za uhrazené a jistinu ponížila na částku 2 975 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně posoudila na základě informací získaných od žalovaného a dále ověřením v centrální evidenci exekucí, a v interním systému žalobkyně. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět a to co do částky 1 000 Kč, kterou žalovaný uhradil dne [datum]. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že uznává dluh ve výši 2 975 Kč, neměl však jak tento dluh splatit, protože byl ve finanční tísni a nezaměstnán. Úroky z prodlení neznal, ale pokud by to bylo nutné, byl ochoten je uhradit ve splátkách. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] na dálku uzavřena smlouva o účtu. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému službu Twisto účet a zpřístupnit mu finanční limit 2 000 Kč až 30 000 Kč, který může čerpat v souladu s obchodními podmínkami. Žalovaný využil služby Twisto účet v měsíci říjen 2019 v celkové výši 3 720 Kč, v měsíci listopad 2019 v celkové výši 2 391 Kč a v měsíci prosinec 2019 v celkové výši 243 Kč. Žalovaný uhradil částku 3 397 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho příjmy jsou 16 000 Kč, nemá žádné výdaje, je svobodný a bezdětný. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 5. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto kombinaci smlouvy o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., když výše zápůjční úrokové sazby nebyla uvedena přímo ve smlouvě, ale v obchodních podmínkách, na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do databází dlužníků, interní databáze či využije scoringový model. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující údaje poskytnuté žalovaným, přičemž ani v této žádosti nejsou uvedeny výdaje žalovaného, natož aby byly takové údaje, včetně příjmů žalovaného v tvrzené výši 16 000 Kč nějak ověřeny. Žalobkyně soudu v tomto směru nedoplnila tvrzení ani nepředložila žádné důkazy. 6. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZoSÚ, § 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 6 354 Kč a uhradil pouze 3 397 Kč, ve výši rozdílu 2 957 Kč mu tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Následně uhradil ještě 1 000 Kč, přičemž žalobkyně vzala v této části žalobu zpět a řízení bylo v této části zastaveno. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 1 957 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o uhrazení dluhu ve výzvě ze dne [datum] (byť se nejednalo přímo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z., došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum], přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě do [datum], nejpozději od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou částky 1 957 Kč a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.