22 C 288/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 360 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet spolu se souhrnným poplatkem 13 860 Kč, a to v týdenních splátkách po 531 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zaplatil pouze 14 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Podle této smlouvy žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti částku 18 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 6 300 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč (tj. celková výše úvěru činila 31 860 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 531 Kč. 4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že zde byly uvedeny osobní údaje o žalovaném, a pokud jde o majetkové poměry, byly zde uvedeny údaje o příjmech žalovaného, tedy že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] s příjmem ve výši 19 000 Kč měsíčně, dále byly uvedeny odhadované výdaje žalovaného a to 3 000 Kč měsíčně za nájem, 1 000 Kč měsíčně za energie, 1 000 Kč jiné, počet úvěrů u společnosti jeden a výdaje na úvěry žalovaného vůči společnosti 2 000 Kč měsíčně, jiné výdaje domácnosti 3 000 Kč měsíčně. Zaměstnání žalovaného mělo být ověřeno z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatní pásky, výdaje žalovaného pak ze SIPO a nájemní smlouvy. 5. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na tuto pohledávku částku ve výši 14 500 Kč v nepravidelných splátkách. 6. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. 7. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které převzal v hotovosti 18 000 Kč, které se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 6 300 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 531 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do evidenční karty klienta, kde rovněž označila, z jakých dokladů měly být údaje ověřovány. Žalovaný deklaroval, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] s příjmem ve výši 19 000 Kč měsíčně, dále byly uvedeny odhadované výdaje žalovaného a to 3 000 Kč měsíčně za nájem, 1 000 Kč měsíčně za energie, 1 000 Kč jiné, počet úvěrů u společnosti jeden a výdaje na úvěry žalovaného vůči společnosti 2 000 Kč měsíčně, jiné výdaje domácnosti 3 000 Kč měsíčně. Zaměstnání žalovaného mělo být ověřeno z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatní pásky, výdaje žalovaného pak ze SIPO a nájemní smlouvy. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné důkazy dokládající ostatní příjmy žalovaného, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. [příjmení], BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Z těchto všech údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek uhradil dle výpisu z úvěrového účtu celkem částku 14 500 Kč. Předžalobní výzva byla s lhůtou k zaplacení do 7 dnů od doručení byla odeslána žalovanému dne [datum]. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. 16. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 17. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje