22 C 50/2022-69 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 833,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o bankovních službách, dle které se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalované běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“), a příslušná oznámení a podmínky. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o povoleném debetu (dále jen„ debet“) ve znění dodatku ze dne [datum]. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalované možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč na běžném účtu č. [bankovní účet]. Jelikož žalovaná závažně porušila smluvní povinnosti tím, že přečerpala prostředky d nepovoleného debetu, žalobkyně od smlouvy odstoupila, odstoupení zaslala žalované dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované oznámení o zrušení běžného účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek k čemuž přistoupila v souladu s čl. 13 2 VOP, od tohoto dne je pohledávka žalobkyně splatná. Konečný zůstatek na účtu byl - 5 833,84 Kč ke dni [datum] a byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne [datum]. 2. Žalobkyně dále k výzvě soudu uvedla, jakým způsobem zkoumala schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením úvěru s žalovanou, avšak namítala, že v souladu s § 86, §87 zákona č. 257/2016 Sb. způsobuje toto porušení pouze relativní neplatnost smlouvy a soud by ji tedy neměl bez námitky žalované přezkoumávat. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z registrů BRKI a NRKI a zjistila, že žalovaná má ještě další dluh ze smlouvy o kreditní kartě splátkové ze dne [datum] s měsíční splátkou 550 Kč, u žalované nebyl veden zvláště závažný negativní záznam. Dále z registru [příjmení] nezjistila o žalované žádné zvláště závažné negativní informace. Z interní databáze žalobkyně nebyly zjištěny negativní informace, z insolvenčního rejstříků nebylo zjištěno, že bylo s žalovanou zahájeno insolvenční řízení, její doklad totožnosti nebyl veden jako neplatný a její trvalé bydliště se nenacházelo na adrese úřadu. Žalobkyně dále vycházela z čestného prohlášení žalované o příjmu ze dne [datum], v němž uvedla, že její příjem ze závislé činnosti činí 12 000 Kč měsíčně a příjem výživného očištěného o výdaje s tím spojené ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně dále použila interní scoringový model na posouzení úvěruschopnosti žalované. Výdaje žalované zjistila žalobkyně od žalované a konfrontovala je s životním minimem a se statistickými daty. Náklady na bydlení uvedla žalovaná ve výši 6 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 2 000 Kč měsíčně, náklady na pojištění 100 Kč měsíčně, platby spoření a výživné 0 Kč měsíčně. Žalobkyně tak u výdajů vycházela z částky 13 730 Kč, když zohlednila rovněž částku životního minima 5 080 Kč a splátky úvěru žalované 550 Kč měsíčně. Dle žalobkyně byla žalovaná schopná splácet úvěr ve výši 416,67 Kč měsíčně. 3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o povoleném debetu [číslo] s možností přečerpání ve výši 5 000 Kč na dobu neurčitou s dobou čerpání 360 dnů s úrokovou sazbou 19,99 % ročně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do uvedené výše, který může čerpat po dobu čerpání a který je splatný poslední den čerpání. Úroky byly splatné měsíčně. Překročení výše úvěru bylo nepovoleným debetem, z něj byly úroky 25 % ročně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky sazebník a další oznámení a podmínky. Dále byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních službách, dle které žalobkyně zřídila žalované [příjmení] [jméno] č. [bankovní účet]. Dle oznámení ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovanou o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, odeslání oznámení nebylo doloženo. Dle periodického výpisu z účtu č. [bankovní účet] činil konečný zůstatek 5 833,84 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou téhož dne. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovanou, která v žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne [datum] uvedla, že je rozvedená, bydlí v družstevním bytě, její pravidelný měsíční příjem je 12 000 Kč, má pravidelný příjem z výživného ve výši 3 000 Kč, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 10 let, její měsíční výdaje jsou ve výši 6 000 Kč měsíčně, pojištění 100 Kč měsíčně, ostatní výdaje 2 000 Kč měsíčně. Dle kreditní informace ze dne [datum] žalobkyně provedla interní scoring žalované, žalovaná nebyla v insolvenci, neměla u žalobkyně úvěr po splatnosti, nebyla v exekuci. Na základě těchto údajů žalobkyně učinila závěr, že je žalovaná schopna úvěr splácet. Údaje o příjmech a výdajích žalované si žalobkyně žádným způsobem neověřovala a jejich výši v řízení neprokázala, ačkoliv k tomu byla vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nedoplnila tvrzení k tomu, kolik celkem žalovaná na úvěr čerpala a kolik uhradila, odkázala pouze na přehled transakcí z běžného účtu, kde však žalované přicházely i jiné platby a měla na něm tedy i své prostředky, nikoli jen prostředky banky, nebylo tak možné z odkazu na takový důkaz zjistit, kolik žalovaná čerpala a hradila na dluh, žalobkyně tyto nedostatky neodstranila ani po poučení podle § 118a o. s. ř. 5. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. Navíc i z údajů ze kterých žalobkyně vycházela, jak je sama uvedla, lze mít pochybnosti o tom, že závěr o úvěruschopnosti žalované byl správný. Vycházela-li žalobkyně z výdajů žalované ve výši 13 730 Kč, přičemž příjem žalované byl pouze 12 000 Kč. Příjem z výživného na dítě nelze do příjmů žalované pro účely úvěru započítávat, navíc sama žalovaná bkyně má k dítěti vyživovací povinnost, která zohledněna nebyla. 6. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]), navíc novelizací [číslo] Sb. zákona o spotřebitelském úvěru účinné od 29. 5. 2022 je již absolutní neplatnost zakotvena přímo v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Jelikož však žalobkyně nedoplnila tvrzení k tomu, kolik žalovaná na úvěr čerpala a kolik uhradila a nebylo to možné zjistit ani z předloženého přehledu transakcí na účtu, nebylo možné určit, zda je zde dlužná jistina, kterou by měla žalovaná vrátit. Soud tak žalobu zamítl v celém rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož dle obsahu spisu procesně plně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.