23 C 219/2022-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 20. 3. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována tři slova] [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen původní věřitel) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou není žalobce schopen doložit, avšak původní věřitel poskytl žalovanému bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet dne 15. 2. 2015 částku 2 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobce. Žalovaný peněžní prostředky poskytnuté bez právního důvodu, i přes výzvu k úhradě ze dne 2. 4. 2020, nevrátil (neuhradil). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupkyně žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Prohlášení pro stávajícího klienta ze dne 15. 2. 2015, Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 15. 2. 2015, faktury VS [číslo] znějící na částku 2 660 Kč, Standardních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek a včetně detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 1. 2018, Výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínky ze dne 2. 4. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2020, výpisu z obchodního rejstříku žalobce a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 29. 6. 2022 včetně výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. [bankovní účet] za období od 8. 1. 2015 do 9. 2. 2015 a od 11. 2. 2015 do 10. 3. 2015 (č. l. 21-24 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci: Na bankovní účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána dne 16. 2. 2015 platba ve výši 2 000 Kč pod variabilním symbolem [variabilní symbol] z bankovního účtu obch. spol. [právnická osoba] [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] Pohledávka z původní smlouvy o spotřebitelském úvěru byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 18. 1. 2018 O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní výzvě ze dne 2. 4. 2020. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 15. 4. 2020 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z dalších listin neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tyto neobsahují jakýkoliv podpis žalovaného, a nebylo tedy prokázáno, že by se jednalo o zachycení vůle jednajícího žalovaného směřující k určitému právnímu jednání. 4. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2991 a § 2993 o. z., a shledal, že původní věřitel vyplatil žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 2 000 Kč na jeho bankovní účet, žalovaný tyto finanční prostředky převzal a prostřednictvím svého bankovního účtu s nimi disponoval. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 2 000 Kč, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, částku 2 000 Kč představující nevrácené (neuhrazené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, když do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 30. 4. 2020), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení. V části příslušenství, tj. úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 20. 3. 2015 do 30. 4. 2020, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 74,33 % a jeho neúspěch 25,67 %. Ve výši rozdílu (48,66 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 724,50 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 48,66 % činí částku 724,50 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.