26 C 117/2022-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 1. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 215 033,71 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení a 8,05 % úrokem z částky 214 391,71 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 18 649,44 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 957,15 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 9. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 284 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku formou pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni 17. 7. 2021. Ke dni 19. 1. 2022 činila dlužná jistina 214 391,71 a neuhrazené poplatky 642 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21. 9. 2018, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 9. 2018 včetně dodatku ze dne 8. 1. 2021, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry, výzvy k zaplacení dluhu ze dne 6. 5. 2021 včetně dodejky, upomínek, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 7. 2021 včetně dodejky, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za září 2018, předžalobní upomínky ze dne 5. 1. 2022 včetně potvrzení o podání z téhož dne, schvalovacího protokolu k úvěru, historického výpisu z úvěrového účtu, výpisu CRIF, CBCB Informace a výpisu z běžného účtu žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 9. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Dle této smlouvy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 284 000 Kč, a to částečně (183 719,59 Kč) na splacení úvěru č. účtu [bankovní účet] a ve zbytku na běžný účet žalovaného k volnému využití. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 9,9 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 84 anuitních měsíčních splátek po 4 701 Kč (poslední splátka 4 589,56 Kč) vždy k 17. dni v měsíci počínaje listopadem 2018 a konče říjnem 2025. Nad rámec této splátky měl žalovaný hradit měsíčně částku 414 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Dodatkem ze dne 8. 1. 2021 došlo ke snížení výše splátky na 3 640 Kč a zvýšení počtu splátek na 108, tj. konečná splatnost úvěru byla posunuta na 17. 10. 2027 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 21. 9. 2018, ve které žalovaný prohlásil, že je svobodný, s nikým nevede společnou domácnost, nevyživuje žádné děti, bydlí v nájmu, je zaměstnán od zaří 2016 na dobu neurčitou u [právnická osoba] jako manuální pracovník s příjmem 23 989 Kč měsíčně, splácí úvěr po 4 052 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 24. 9. 2018 byla odepsána částka 284 000 Kč jako čerpání úvěru, z toho částka 183 840,43 Kč na účet č. [bankovní účet] a částka 100 159,57 Kč na účet č. [bankovní účet] Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 6. 5. 2021, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalovaného, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni 18. 7. 2021, kdy k tomuto dni dluh činil 225 356,51 Kč, a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Dle dodejky toto oznámení bylo odesláno formou doporučené zásilky na adresu žalovaného dne 19. 7. 2021 O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2022, která byla téhož dne odeslána žalovanému. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že na tento účet byla poukazována mzda ve výši 17 650 Kč dne 11. 7. 2018, 6 706 Kč dne 16. 7. 2018, 23 989 Kč dne 18. 8. 2018 a 26 716 Kč dne 17. 9. 2018. Z informací ze systému Credit Bureau bylo zjištěno, že v době schvalování předmětného úvěru splácel žalovaný bez prodlení úvěr s měsíční splátkou 4 052 Kč, v letech 2015 až 2017 nesplácel řádně úvěr se splátkou 925 Kč měsíčně a tento úvěr byl sesplatněn bankou a doplacen v roce 2017. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Zjišťovala sice výši příjmu žalovaného i způsob splácení dosavadních závazků žalovaným, ale zcela pominula zjišťování výše a struktury pravidelných výdajů žalovaného. Úvěr byl sice použit z části na doplacení úvěru, který v té době žalovaný splácel, nicméně poskytnutím nového úvěru došlo jak ke zvýšení celkového zadlužení žalovaného, tak ke zvýšení měsíční splátky, kterou byl povinen hradit. Za této situace měla žalobkyně věnovat větší pozornost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to i vzhledem ke zjištěním ohledně problému žalovaného se splácením úvěru v minulosti. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a nárok uplatněný v tomto řízení by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 284 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 136 951 Kč a soud má za to, že mu vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi čerpaným úvěrem a součtem úhrad, tj. částce 147 049 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 147 049 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě od 20. 1. 2022 do zaplacení. Dále byla žalobkyni přiznána částka 6 163,97 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, a to z částky 147 049 Kč za dobu od 24. 7. 2014 do 19. 1. 2022, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo odesláno žalované formou doporučeného dopisu dne 19. 7. 2021. K doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. dne 22. 7. 2021, následujícím dnem nastala splatnost uplatněné částky a nejpozději od 24. 7. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 147 049 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jedná o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 147 049 Kč, tj. 68 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 67 984,71 Kč, tj. 32 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 36 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 56 062 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 602 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 36 720 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 900 Kč, cestovného k jednání soudu ve výši 487 Kč, a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku a jízdného v celkové výši 8 156 Kč dle § 137 o