26 C 189/2022-66 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 1. 2022 domáhala se původní žalobkyně [právnická osoba] po žalované zaplacení částky 500 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 981,42 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do 15. 4. 2021 a zákonného 8,25 % úroku z prodlení z částky 500 000 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela (pod tehdejší obchodní firmou [právnická osoba]) se žalovanou smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] dne 21. 5. 2019. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut dne 31. 5. 2019 překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit formou měsíčních splátek po 2 246 Kč úrok z tohoto úvěru a dále se zavázala k měsíční splátce povinného spoření ve výši 1 141 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 5,39 % ročně. Žalovaná neuhradila splátky za období od října 2020 do dubna 2021 a původní žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný dopisem ze dne 15. 4. 2021. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 9. 2022 č.j. 26 C 189/2022-50, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2022, soud připustil, aby namísto původní žalobkyně vstoupila do řízení [právnická osoba] a.s., která v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 8. 2022. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a ze dne 21. 5. 2019, úvěrových podmínek, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 4. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 4. 2021, upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 29. 1. 2021, předžalobní upomínky ze dne 6. 12. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 12. 2021, stavu účtu překlenovacího úvěru ke dni odstoupení ze dne 19. 11. 2021, potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 4. 2019, žádosti o překlenovací úvěr ze dne ze dne 30. 4. 2019, modelace překlenovacího úvěru ze dne 30. 4. 2019, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení ze dne 19. 8. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 21. 5. 2019, která byla uzavřena ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne 30. 4. 2019, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi původní žalobkyní tehdejší obchodní firmou [právnická osoba] a žalovanou. Žalované byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč na ve smlouvě uvedený bytový účel. Žalovaná se zavázala splácet úrok v měsíčních splátkách po 2 246 Kč a povinně spořit na účet stavebního spoření částku 1 141 Kč měsíčně. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 2,99 % ročně. Ze stavu účtu překlenovacího úvěru ze dne 19. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 500 000 Kč a uhradila celkem částku 45 742 Kč. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 4. 2021 zesplatnila původní žalobkyně úvěr ze shora uvedené smlouvy ke dni 15. 4. 2021 se zůstatkem dluhu 509 981,42 Kč, z čehož jistina úvěru činila 500 000 Kč. Dopis byl odeslán na adresu žalované jako doporučená zásilka dle podacího archu dne 22. 4. 2021 O úhradu dlužné částky byla žalovaná původní žalobkyní upomínána předžalobní upomínkou ze dne 6. 12. 2021, která byla dle poštovního podacího archu následujícího dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 8. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni [právnická osoba] jako postupníkem a původní žalobkyní jako postupitelem. Předmětem smlouvy byly pohledávky z nesplacených úvěrů poskytnutých původní žalobkyní, které byly uvedeny v seznamu postoupených pohledávek, které obsahuje i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovanou. Z žádosti o překlenovací úvěr bylo zjištěno, že žalovaná vůči původní žalobkyni uvedla, že je zaměstnaná jako [anonymizována tři slova] s měsíčním čistým příjmem 22 085 Kč, má úplné středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu u soukromé osoby, její výdaje na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost a stravu 2 000 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaná dosahovala ke dni 2. 4. 2019 průměrného čistého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců ve výši 22 085 Kč u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] jako [anonymizována tři slova]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou počínaje dnem 16. 12. 2018. Z modelace překlenovacího úvěru bylo zjištěno, že úvěrující společnost vycházela z výše životního minima ke stanovení výdajů žalované, a to v částce 3 410 Kč a dále ze skutečnosti, že žalovaná splácí již existující úvěr ve výši 1 500 000 Kč ve splátkách po 6 251 Kč měsíčně. 6. Žaloba se jeví soudu toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní žalobkyně [právnická osoba] V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru, jak rovněž čerpání úvěru žalovanou ve výši 500 000 Kč. Soud nicméně vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost dostala svým povinnostem ustanoveným v ust. § 86 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Úvěrující společnost dostatečným způsobem zjišťovala příjmy žalované, jejich výše dle potvrzení o příjmu by za určitých okolností postačovala k řádnému splácení úvěru. Nicméně úvěrující společnost žádným způsobem neverifikovala velmi kusé sdělení žalované v žádosti o úvěr o výši a struktuře pravidelných měsíčních výdajů a dále vycházela z částky životního minima jednotlivce pro stanovení běžných výdajů žalované a žádným způsobem neověřovala výši nákladů na bydlení v částce žalovanou zmiňované, tj. 2 000 Kč měsíčně. Dle soudu měla úvěrující společnost vycházet z reálných výdajů žalované, které mají pravidelný charakter, a to s ohledem na dlouhodobost splácení poskytnutého úvěru, a i vzhledem k situaci, že v době jednání uzavření úvěrové smlouvy žalovaná již splácela úvěr ve výši 1 500 000 Kč ve splátkách po 6 251 Kč, jak vyplývá z žalobkyní předložené modelace překlenovacího úvěru. Postup při posuzování úvěruschopnosti by se měl lišit případ od případu a v žalovaném případě vzhledem k výši úvěru a dlouhodobosti jeho splácení měla úvěrující společnost větší pozornost věnovat zjišťování zejména výdajové stránky rodinného rozpočtu žalované. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zjišťována a z tohoto důvodu, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. 7. V řízení uplatněný nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná na základě neplatně uzavřené smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 500 000 Kč a dle listiny předložené žalobkyní uhradila toliko částku 45 742 Kč, vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 454 258 Kč a proto byla zavázána k zaplacení žalobkyní této částky, a to spolu se zákonným úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z., a to vše za dobu od 29. 4. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo odesláno dne 22. 4. 2021, k jeho doručení došlo třetí pracovní den od odeslání dle § 573 o. z., tj. 27. 4. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 29. 4. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 454 258 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jakož