26 C 208/2022-51 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 24 844 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 595,54 Kč a s 56% úrokem a 11,75% úrokem z prodlení z částky 9 854,46 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 12. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 7 994 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 347 Kč. Žalovaná však uhradila toliko částku 350 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 56 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 854,46 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 789,54 Kč, sankčních polatků ve výši 2 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % z hodnoty splátek, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 1. 2020, standartních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, výzvy k úhradě ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení o podání ze dne 11. 2. 2022, předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022 včetně potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022, výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 5. 8. 2022 a zákaznické karty ze dne 12. 1. 2020. Soud naopak neprovedl důkaz výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně] pro jeho nadbytečnost. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 1. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 7 994 Kč, tj. celkem 17 994 Kč v 52 týdenních splátkách po 347 Kč (poslední splátka 297 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba] prohlásila, že je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána jako dělnice, její příjem činí 16 666 Kč, měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Žalovaná měla předložit pouze listinu označenou jako„ potvrzení o příjmu“. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dotaz ohledně žalované byl činěn dne 5. 8. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní ve výzvě k úhradě ze dne 10. 2. 2022, která byla odeslána dne 11. 2. 2022 a v předžalobní upomínce ze dne 20. 5. 2022, která byla odeslána dne 24. 5. 2022. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 6. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila listinu, kterou měla předkládat žalovaná při uzavření smlouvy. Povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu 5 let od zániku právního vztahu je přitom dána ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle u jednání doplněných skutkových tvrzení výdajová stránka rodinného rozpočtu žalované nebyla vůbec prověřována a úvěrující pouze vycházel z prohlášení žalované v zákaznické kartě. Úvěrující společnost vůbec nezjišťovala strukturu výdajů žalované, které deklarovala. Žalobkyně taktéž neprokázala, že úvěrující společnost činila ohledně žalované dotazy na registry dlužníků a na centrální evidenci exekucí v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, jediná předložená listina byla vyhotovena několik dnů před jednáním v této věci. Za této situace, kdy již samotná skutková tvrzení o rozsahu prováděného zkoumání úvěruschopnosti žalované vedou soud k závěru, že úvěrující společnost řádně nezjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, výslech svědkyně, která jednala s žalovanou za úvěrující společnost, by byl nadbytečný, a proto nebyl soudem proveden. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 350 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 9 650 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 9 650 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 18. 2. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 11. 2. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 16. 2. 2022, následující den nastala splatnost a nejpozději od 18. 2. 2022 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 9 650 Kč. Úrok z prodlení za dobu od 18. 2. 2022 do 17. 3. 2022 byl přiznán v částce 86,98 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 249 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 994 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm.