26 C 248/2022-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 18 925 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 11 925 Kč od 27. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 12. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále uhradit poplatek ve výši 2 925 Kč ve lhůtě do 26. 12. 2020, což však neučinila. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 9 000 Kč, poplatku 2 925 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínání 2 500 Kč (pět písemných výzev po 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoliv byly řádně a včas předvolány, zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 12. 2020, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě ze dne 21. 2. 2022, upomínek ze dne 9. 2. 2021, 25. 1. 2021, 16. 1. 2021, 9. 1. 2021 a 2. 1. 2021, předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2022, sdělení [právnická osoba] ze dne 29. 8. 2022, fotokopie občanského průkazu žalované, výplatního lístku žalované za září 2020 a výpisu z nahlížení do centrální evidence exekucí. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4. 12. 2020 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 9 000 Kč [právnická osoba] byla žalovaná v té době vlastníkem a disponentem účtu, na který byla tato platba poukázána. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 12. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaná listinu obsahující tuto smlouvu sice nepodepsala, ale předložil žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a výplatní lístek. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč za poplatek ve výši 2 925 Kč, to vše se splatností do 26. 12. 2020. Ve smlouvě byl mezi jinými sjednán poplatek za odeslání písemné upomínky v případě prodlení s úhradou dlužné částky, a to ve výši 500 Kč za každou upomínku, přičemž maximálně může být odesláno 5 upomínek a dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Odeslání či doručení žalované pěti upomínek vyhotovených v období od 2. 1. 2021 do 9. 2. 2021 nebylo v řízení prokázáno. Z výplatního lístku žalované bylo zjištěno, že její čistá mzda u [právnická osoba] za září 2020 činila 27 198 Kč a pracovní poměr žalované trvá od 1. 1. 2017 O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní upomínce ze dne 31. 1. 2022, která byla následujícího dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovanou, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaná zaslala žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a výplatního lístku. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si smluvní strany sjednaly. 7. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. 8. Žalobkyně předložila toliko výplatní lístek žalované za jeden měsíc a doklad o nahlížení do centrální evidence exekucí ohledně žalované dva dny před uzavřením smlouvy (bez žádných záznamů o exekucích). Žalobkyně však zcela opomněla zjišťování a ověřování výdajové stránky rodinného rozpočtu žalované, zejména pak výdajů na bydlení a energie, splátky jiných závazků a podobně. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. 9. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, kdy žalované bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 9 000 Kč a to na její bankovní účet. Žalovaná přitom netvrdila, že by žalobkyni cokoliv uhradila. Bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně tak činí 9 000 Kč a tuto částku byla žalovaná zavázána žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v žalobkyní požadované procentní sazbě, která je nižší než sazba zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení stanovená dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (11,75 % ročně), avšak až za dobu od 8. 2. 2022 do zaplacení v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu. K odeslání této upomínky došlo dne 1. 2. 2022, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 4. 2. 2022 v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku, další pracovní den (pondělí 7. 2. 2022) nastala splatnost uplatněné pohledávky a žalovaná se dostala do prodlení nejpozději dne 8. 2. 2022. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla již dříve vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.