26 C 301/2022-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 670 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 11. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč ve lhůtě do 20. 12. 2020, což však neučinil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 10 000 Kč, poplatku 3 250 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínání 2 500 Kč (pět písemných výzev po 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 4 920 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byly řádně a včas předvolány, zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 11. 2020, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě ze dne 21. 2. 2022, upomínek ze dne 27. 12. 2020, 3. 1. 2021, 10. 1. 2021, 19. 1. 2021 a 3. 2. 2021, předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2022, sdělení [právnická osoba] ze dne 30. 8. 2022, výplatních lístků žalovaného za září a říjen 2020 a výpisu z nahlížení do centrální evidence exekucí. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 20. 11. 2020 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Dle sdělení [právnická osoba] byl žalovaný v té době vlastníkem a disponentem účtu, na který byla tato platba poukázána. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 11. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný listinu obsahující tuto smlouvu sice nepodepsal, ale předložil žalobkyni výplatní lístky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč za poplatek ve výši 3 250 Kč, to vše se splatností do 20. 12. 2020. Ve smlouvě byl mezi jinými sjednán poplatek za odeslání písemné upomínky v případě prodlení s úhradou dlužné částky, a to ve výši 500 Kč za každou upomínku, přičemž maximálně může být odesláno 5 upomínek a dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Odeslání či doručení žalovanému pěti upomínek vyhotovených v období od 27. 12. 2020 do 3. 2. 2021 nebylo v řízení prokázáno. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistá mzda (včetně [anonymizováno] náhrad) u [právnická osoba] činila 26 355 Kč za září 2020 a 23 641 Kč za říjen 2020 O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní upomínce ze dne 31. 1. 2022, která byla následujícího dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný zaslal žalobkyni fotokopii svých výplatních lístků. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si smluvní strany sjednaly. 7. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. 8. Žalobkyně předložila toliko výplatní lístky žalovaného za dva měsíce a doklad o nahlížení do centrální evidence exekucí ohledně žalovaného v den uzavření smlouvy (bez žádných záznamů o exekucích). Žalobkyně však zcela opomněla zjišťování a ověřování výdajové stránky rodinného rozpočtu žalovaného, zejména pak výdajů na bydlení a energie, splátky jiných závazků a podobně. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. 9. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 10 000 Kč a to na jeho bankovní účet. Žalovaný přitom netvrdil, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak činí 10 000 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v žalobkyní požadované procentní sazbě, která je nižší než sazba zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení stanovená dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (11,75 % ročně), avšak až za dobu od 8. 2. 2022 do zaplacení v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu. K odeslání této upomínky došlo dne 1. 2. 2022, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 4. 2. 2022 v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku, další pracovní den (pondělí 7. 2. 2022) nastala splatnost uplatněné pohledávky a žalovaný se dostal do prodlení nejpozději dne 8. 2. 2022. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byla již dříve vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.