26 C 346/2022-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 43 998,10 Kč (jistina úvěru 21 470,75 Kč, poplatky celkem 16 172,01 Kč, a smluvní pokuta 6 355,34 Kč) a dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 379,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 436,48 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 617 Kč a 8,25% úroku z prodlení z částky 21 470,75 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 5. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč za poplatek ve výši 21 480 Kč. Žalovaná se zavázal splatit úvěr včetně poplatku v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč se splatností poslední splátky dne 5. 2. 2021. Žalovaná však uhradila toliko částku 7 070 Kč Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 12. 2019, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr ze dne 5. 12. 2019, výpisu z účtu žalované ze dne 2. 12. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě za postoupení pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne 22. 12. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 včetně podacího archu ze dne 12. 1. 2022, výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího archu ze dne 4. 5. 2022, dopisu ze dne 2. 3. 2022 a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 12. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Úvěrující se zavázala poskytnout žalované úvěr 25 000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně poplatků a úroku v celkové výši 21 480 Kč, tj. zaplatit celkem 46 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 12. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i pohledávku za žalovanou uplatněnou v tomto řízení. Postupitel oznámením ze dne 11. 1. 2022 sdělil žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalované dne 12. 1. 2022. Následně žalobkyně dopisem ze dne 2. 5. 2022 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 4. 5. 2022. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná vůči úvěrující společnosti prohlásila, že je invalidní důchodkyní, její příjem činí 19 009 Kč, je vdaná, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním, na bydlení a energie vynakládá 5 970 Kč měsíčně, ostatní náklady činí 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná úvěrující společnosti předložila i výpis ze svého bankovního účtu vedeného polskou bankou [příjmení] [jméno], dle kterého v období od 26. 9. 2019 do 26. 11. 2019 byly účet připsány částky v celkové výši 8 972 PLN od plátce [anonymizována dvě slova] Mokotów, kdy se jednalo o dávky sociální pomoci, jednorázové i opakující se, vyplácené rodinám s nezletilými dětmi ([anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] [příjmení] apod.). Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je daná na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Postupitel postoupení pohledávky žalované řádně oznámil. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, avšak dle soudu je smlouva neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila soudu žádost žalované o úvěr, nijak nedoložila, že by úvěrující společnost jakkoli verifikovala již tak velmi kusé údaje uváděné žalovanou v této žádosti ohledně jejich příjmů a pravidelných výdajů. Z předloženého výpisu z bankovního účtu nevyplývá, že by žalovaná byla příjemkyní invalidního důchodu, ale toliko že s žalovanou ve společné domácnosti žije více nezletilých nezaopatřených dětí. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 25 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 7 070 Kč, vzniklo ji tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 17 930 Kč a proto byla zavázána k zaplacení žalobkyní částky 17 930 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. v žalobkyní požadované sazbě, ale toliko za dobu od 11. 5. 2022 do zaplacení v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou dne 4. 5. 2022, k jejímuž doručení žalované došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 9. 5. 2022, další den nastala splatnost a v prodlení je žalovaná nejpozději od 11. 5. 2022. K tomuto dni sazba zákonných úroků z prodlení činila 11,75 % ročně, soud však nemohl překročit žalobní návrh co do sazby úroků z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované nevznikly dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady.