26 C 348/2022-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 182 004,55 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení a 8,05 % úrokem z částky 180 116,55 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 374,84 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 382,55 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 7. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 193 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného úroku formou pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaná řádně nesplácela úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni 20. 11. 2021. Ke dni 25. 8. 2022 činila dlužná jistina 180 116,55 a neuhrazené poplatky 1 888 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoliv byly řádně a včas předvolány. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 2. 7. 2020, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2020, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, obchodních podmínek pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry, záznamu o podpisu klienta ze dne 2. 7. 2020, informačního dokumentu o pojistném produktu – pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů, všeobecných pojistných podmínek pro pojištění osob, smlouvy o poskytování [anonymizováno] elektronického bankovnictví ze dne 14. 8. 2017, obchodních podmínek pro poskytování [anonymizováno] elektronického bankovnictví, poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 30. 8. 2021 včetně dodejky, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 11. 2021 včetně dodejky, výpisu z běžného účtu žalované, výpisů z účtu č. [bankovní účet] za červenec 2020, předžalobní upomínky ze dne 4. 8. 2022 včetně potvrzení o podání z téhož dne, schvalovacího protokolu k úvěru a [anonymizováno] Informace a výpisu z běžného účtu žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 193 000 Kč na běžný účet žalované k volnému využití. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 9,9 %. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou 96 anuitních měsíčních splátek po 2 933 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje srpnem 2020 a konče červencem 2028. Nad rámec této splátky měla žalovaná hradit měsíčně částku 194 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 2. 7. 2020 Smlouvu o úvěru žalovaná uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví, které ji bylo žalobkyní zřízeno a poskytováno na základě smlouvy o poskytování služeb [anonymizováno] elektronického bankovnictví ze dne 14. 8. 2017. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 2. 7. 2020 byla odepsána částka 193 000 Kč jako čerpání úvěru, a to na účet č. [bankovní účet] Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 30. 8. 2021, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalované, vyzvala žalobkyně žalované k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni 20. 11. 2021, kdy k tomuto dni dluh činil 190 666,69 Kč, a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Dle dodejky toto oznámení bylo odesláno formou doporučené zásilky na adresu žalované a k jejímu uložení na poště došlo dne dne 23. 11. 2021 O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána předžalobní upomínkou ze dne 4. 8. 2022, která byla téhož dne odeslána žalované. 6. Z výpisů z běžného účtu žalované za dobu od listopadu 2019 do června 2020 bylo zjištěno, že na tento účet byla poukazována mzda od [právnická osoba] Česká republika v průměrné měsíční výši (včetně vyplacené nemocenské) 14 176 Kč. Dále na účet docházely platby od různých fyzických osob (celkem 6 osob), důvod těchto plateb z výpisu z účtu patrný není. Z účtu paní [jméno] [příjmení] došly částky 2 x 12 353 Kč a 12 103 Kč, z účtu paní [celé jméno žalované] částka 10 000 Kč, dále pak z účtu [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dvě jednorázové platby od dvou různých obchodních společností, jejichž celý název z výpisů patrný není. Z účtu žalované byly hrazeny běžné nákupy zboží v obchodech kartou, byla vybírána hotovost z bankomatu. Placení nákladů na bydlení a energie z výpisů patrné není. Z informací ze systému Credit Bureau bylo zjištěno, že v době schvalování předmětného úvěru splácela žalovaná bez prodlení čtyři úvěry s měsíčními splátkami v celkové výši 4 571 Kč. Z vyhodnocení žádosti o úvěr je patrné, že žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z výše měsíčního příjmu žalované 26 540 Kč. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalované. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Zjišťovala sice výši příjmu žalované i způsob splácení dosavadních závazků žalovanou, ale zcela pominula zjišťování výše a struktury pravidelných výdajů žalované. Na základě analýzy výpisů z běžného účtu žalované za dobu osmi měsíců dospěl soud k závěrům odlišným od žalobkyně, pokud se jedná o výši příjmu žalované. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 26 540 Kč, dle soudu je z výpisů seznatelný příjem žalované ve výši toliko 14 176 Kč, kdy se jedná o průměrnou výši každý měsíc se opakující platby od [právnická osoba] s připočtením plateb nemocenské. Pokud se jedná o příchozí platby od jiných subjektů, tyto soud nehodnotí jako výplatu příjmu ze stálého zdroje, nebylo prokázáno, jaký byl účel těchto plateb, zejména, že by se mělo jednat o mzdu z jiného pracovního či obdobného poměru. Dále soud konstatuje, že pokud žalobkyně hodnotila pouze obraty na běžném účtu žalované, nemohla dospět k dostatečným zjištěním ohledně výše a struktury pravidelných výdajů. Z výpisů z účtu nejsou zejména patrny náklady na bydlení, služby spojené s bydlením a na energie, kdy obecně tyto náklady tvoří významnou část výdajů běžného spotřebitele. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a nárok uplatněný v tomto řízení by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od žalobkyně částku 193 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 31 270 Kč a vzniklo ji bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi čerpaným úvěrem a součtem úhrad, tj. částce 161 730 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 161 730 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě od 26. 8. 2022 do zaplacení. Dále byla žalobkyni přiznána částka 10 244,38 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, a to z částky 161 730 Kč za dobu od 27. 11. 2021 do 25. 8. 2022, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo odesláno ža