26 C 4/2022-46 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 444 324,27 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 441 926,27 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 3. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 520 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit spolu s 9,9% úrokem z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 7 375 Kč počínaje dubnem 2018. Žalovaný se zavázal k úhradě polatku za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 5 000 Kč a poplatku za pojištění ve výši 590 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil toliko částku 241 861,87 Kč. V důsledku prodlení byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení celého dluhu ve lhůtě do 15. 9. 2021. Dlužná částka 444 324,27 Kč sestává z jistiny ve výši 520 000 Kč, úroků ve výši 135 803,41 a poplatků ve výši 30 383 Kč po zohlednění plateb žalovaného ve výši 241 861,87 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2018, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 7. 3. 2018, sazebníku poplatků platný od 1. 12. 2016, listiny označené jako„ podklady pre súdne konanie“, upomínek ze dne 4. 12. 2019, 28. 11. 2019, 27. 10. 2019, 5. 10. 2019, 30. 7. 2019, 25. 12. 2019, 25. 1. 2020, 25. 2. 2020, 25. 3. 2020, 25. 4. 2020, 26. 5. 2020, 27. 6. 2020, 24. 7. 2020, 3. 8. 2020, 25. 10. 2020, 27. 10. 2020 a ze dne 1. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu ze den 4. 12. 2020, rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 2. 1. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 1. 2021, výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 31. 8. 2021 včetně dodejky, žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 3. 2018, výpisů z osobního účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2017 do 31. 3. 2018 a informace z CCB ze dne 7. 3. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 3. 2018 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. 6alobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr bez zajištění ve výši 520 000 Kč, částka 458 975 Kč měla být poskytnuta na úhradu dluhu u žalobkyně na účtu č. [bankovní účet], zbylá část úvěru byla poskytnuta k volnému použití. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně 9,9% úroku ve 108 měsíčních splátkách po 7 375 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán od 15. 11. 2016 na dobu neurčitou u [právnická osoba] s čistou mzdou 19 272 Kč, nesplácí žádné úvěry. Čerpání úvěru v plné výši má soud za prokázané z listiny„ podklady pre súdne konanie“, z výpisu z běžného účtu žalované je patrné čerpání části úvěru pro volné využití ve výši 65 569,50 Kč dne 7. 3. 2018 O úhradu dlužných splátek byl žalovaný upomínán mnoha upomínkami, jejich doručení žalovanému však nebylo prokázáno. Dopisem ze dne 2. 1. 2021, odeslaným formou doporučené listovní zásilky dne 5. 1. 2021, oznámila žalobkyně žalovanému, že rozhodlao okamžité splatnosti celého dluhu ke dni 2. 1. 2021 a vyzvala jej k úhradě částky 444 325 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán ve výzvě k zaplacení před podáním žaloby ze dne 31. 8. 2021. 6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, učinila žalobkyně dne 7. 3. 2018 dotaz na CCB, z výpisu je patrné, že k tomuto datu měl žalovaný u žalobkyně tři úvěrové produkty (spotřební, kontokorentní a revolvingový úvěr) s celkovými měsíčními splátkami 7 299 Kč. Další zjištění vyplývají z výpisů z běžného účtu žalovaného u žalobkyně č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2017 do 28. 2. 2018. V tomto období, které předcházelo uzavření předmětné úvěrové smlouvy, byla na účet poukazována mzda v celkové výši 239 550 Kč, tj. průměrně 19 963 Kč měsíčně, žalovanému byly poskytnuty úvěry v celkové výši 445 201,49 Kč, na splátkách úvěrů žalovaný uhradil 25 113 Kč, z bankomatu (event.. pokladnou) vybral v hotovosti 402 800 Kč, kartou uhradil cenu nákupů ve výši 190 127 Kč, konečný měsíční zůstatek byl záporný v 5 případech, vyšší kladný zůstatek byl pouze po čerpání úvěrů, pět krát je zaznamenáno neprovedení inkasa, a to splátky úvěru, z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. V daném případě soud shledal, že za dané situace další úvěr již žalovanému rozhodně neměl být poskytnut. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je patrné, že jeho mzda nepostačovala na krytí jeho nemalých životních potřeb. Není žádného opodstatnění vycházet z žalobkyní zmiňovaného interního ekonomického modelu, dle kterého životní výdaje žalovaného měly činit 6 156 Kč měsíčně. Výpisy z účtu žalovaného poskytují zcela jiný obraz o výši nákladů žalovaného, který je možno dovodit z výše částek vybíraných v hotovosti a plateb kartou v obchodech. Za dobu jednoho roku před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy čerpal žalovaný na úvěrech od žalobkyně částku v přibližné výši 445 000 Kč, byl schopen uhradit na splátkách přibližně 25 000 Kč. Na účtu nebyl obvykle dostatečný zůstatek ke hrazení splátek, na což ukazují záporné zůstatky ke konci měsíce i neprovedená inkasa splátek úvěru z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku. Výše měsíční splátky úvěru měla přitom dosahovat 37 % průměrné mzdy žalovaného. Úvěr byl z větší části poskytnut na refinancování dřívějšího úvěrového produktu, nicméně ke snížení měsíčního zatížení žalovaného splátkami nedošlo. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 520 000 Kč a uhradil toliko částku 241 861,87 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 278 138,13 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb, avšak toliko za dobu od 12. 1. 2021 do zaplacení v návaznosti na rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 2. 1. 2021 obsahující výzvu k úhradě celého dluhu, která byla odeslána žalovanému dne 5. 1. 2021, k doručení došlo v souladu ust. § 573 o. z. dne 8. 1. 2021, další pracovní den, tj. v pondělí 11. 1. 2021 nastala splatnost uplatněného nároku a žalovaný je v prodlení nejpozději od 12. 1. 2020. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 278 138,13 Kč, tj. 63 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 166 186,14 Kč, tj. 37 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 26 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 18 374 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku