26 C 445/2021-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 17 303,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4,45 Kč, s 19,9% úrokem z částky 15 963,33 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 17 303,88 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2019 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v 60 měsíčních splátkách po 559 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil a banka úvěr zesplatnila ke dni 23. 1. 2020. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 15 963,33 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 23. 1. 2020 ve výši 4,45 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 340,55 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 4. 2019, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 20. 4. 2019, všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro půjčky, sazebníku platného od 1. 4. 2019, poslední výzvy ze dne 3. 1. 2020, oznámení o zesplatnění a výzvy k úhradě závazků ze dne 23. 1. 2020, rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 29. 3. 2018, výpisů z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 29. 3. 2018 do 31. 5. 2021, transakční historie půjčky, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2021 včetně podacího archu ze dne 16. 6. 2021, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 16. 6. 2021, kreditního reportu, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a předžalobní upomínky ze dne 23. 8. 2021 včetně podacího lístku ze dne 23. 8. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 3. 2018 mezi [právnická osoba] a žalovaným. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce dne 20. 4. 2019 mezi stejnými účastníky, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr i se sjednaným úrokem ve výši 19,9 % ročně formou 60 měsíčních splátek po 529 Kč (559 Kč i spoplatkem za pojištění). Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka vycházela z výše příjmu žalovaného 27 000 Kč, který ověřila s využitím komplexního statistického nástroje a z výše výdajů 10 432 Kč měsíčně, z čehož splátky stávajících úvěrů činily 1 238 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že úvěr (půjčka) byl čerpán dne 20. 4. 2019 ve výši 20 000 Kč. Dále bylo z výpisů z tohoto účtu zjištěno, že žalovaný uhradil v době od 16. 5. 2019 do 17. 6. 2020 jako splátky půjčky částku ve výši 7 621, 99,18 Kč. Dopisem ze dne 23. 1. 2020 oznámila banka žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce [číslo] prohlásila vzhledem k prodlení žalovaného s hrazením splátek za okamžitě splatnou a vyzvala ho k úhradě částky 21 392,54 Kč ve lhůtě do 10 dnů od vyhotovení oznámení. Odeslání tohoto dopisu žalovanému však nebylo v řízení prokázáno. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 6. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 6. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku dne 16. 6. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 23. 8. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 23. 8. 2021. 5. Z výpisů z běžného účtu žalovaného učinil soud i zjištění ohledně schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, úvěrující banka dle tvrzení žalobkyně vycházela v tomto ohledu z výpisů z tohoto účtu za období od května 2018 do března 2019. Žalovanému na účet přicházela mzda od [právnická osoba] v průměrné výši 26 729 Kč měsíčně, naposledy v listopadu 2018 ve výši 17 307 Kč a následně od [právnická osoba] ve výši 7 055 Kč v prosinci 2018, 13 692 Kč v lednu 2019 a 7 832 Kč v únoru 2018 a dávky nemocenské ve výši 2 322 Kč v únoru 2019. V březnu 2019 žádná mzda ani její náhrada nebyla žalovanému na účet poukázána. Zůstatky ke konci kalendářního měsíce byly vždy kladné, avšak zcela nepatrné, většinou do 100 Kč, větší byly pouze k 28. 2. 2019 (1 630,81 Kč), k 30. 9. 2018 (827,36 Kč) a k 31. 5. 2018 (144,07 Kč). V měsících červenci, září a prosinci 2018 došlo k nepatrnému nepovolenému přečerpání účtu. Dále z výpisů jsou patrné výběry hotovosti a obvyklé platby za nákupy v obchodech a dále trvalý příkaz na platbu ve výši 13 500 Kč prováděný každý měsíc s výjimkou dvou, který nebyl nijak popsán či uveden jeho důvod. Platby nákladů na bydlení a energie z výpisů z účtu patrné nejsou. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Pokud úvěrující banka skutečně vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu 11 měsíců, neměl být úvěr žalovanému poskytnut bez toho aniž, by tato zjištění byla doplněna a korigována zjištěními získanými z případných jiných zdrojů. V březnu 2019, tj. měsíc před uzavřením úvěrové smlouvy, na účet žalovaného nedošla žádná platba z titulu mzdy nebo její náhrady. U posledního známého zaměstnavatele žalovaný rozhodně nedosahoval deklarovaného příjmu 27 000 Kč měsíčně, ale v průměru pouze 10 300 Kč (včetně nemocenských dávek). Z výpisů z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie, účel pravidelné platby ve výši 13 500 Kč měsíčně nebyl zjištěn. Na účtu nebyly povětšinou volné prostředky pro splátku úvěru, v posuzovaném období docházelo i k nepovolenému přečerpání účtu. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, uhradil dle listin předložených žalobkyní toliko částku 7 621,99 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 12 378,01 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věř