17 C 132/2022-164 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 26. 4. 2022 a která byla upřesněna do protokolu dne 9. 8. 2022 a následně také v písemné formě ze dne 17. 8. 2022, domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti platit zvýšené výživné, resp. aby s účinností od 1. 4. 2022 bylo výživné soudem stanovené žalovanému původně ve výši 500 Kč měsíčně zvýšeno na částku 5 000 Kč měsíčně. Svoji žalobu odůvodnil tím, že soudním rozhodnutím ze dne 1. 5. 2006 bylo žalovanému stanoveno výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Za období od 1. 6. 2011 do 31. 3. 2022 vznikl žalovanému dluh na výživném ve výši 54 625 Kč. Žalobce má bratra, dvojče, na kterého žalovaný rovněž výživné neplatí a dluží mu na výživném stejnou částku. Žalovaný se vědomě vyhýbá legální práci. Pokud nastoupí do pracovního poměru a matka žalobce toto zjistí a ohlásí exekučnímu soudu, žalovaný vzápětí odchází na dočasnou pracovní neschopnost a poté ukončuje pracovní poměr. V posledních deseti letech žalovaný takto postupoval u třech svých zaměstnavatelů, a to u společností [právnická osoba], [právnická osoba] a u podnikatele [jméno] [příjmení]. U společnosti [právnická osoba] trval jeho pracovní poměr zřejmě od července 2014 do 15. 11. 2014, z toho posledních asi 15 dnů trvala pracovní neschopnost a následovalo ukončení pracovního poměru. Za celou vyznačenou dobu bylo žalovanému sraženo na výživném pouze 916 Kč Počátek pracovního poměru u společnosti [právnická osoba] žalobci není znám, ukončení pracovního poměru nastalo dne 16. 8. 2015, v pracovní neschopnosti byl žalovaný od 27. 4. 2015 do 10. 5. 2015 a od 26. 6. 2015 do 2. 8. 2015, poté pracovní poměr ukončil dohodou. Na výživné nebylo sraženo nic. U podnikatele [jméno] [příjmení] v [obec] žalovaný pracoval od 3. 6. 2019 do 17. 9. 2021, matka žalobce tento pracovní poměr zjistila až v roce 2021, žalovaný byl v pracovní neschopnosti od 1. 9. 2021 do 17. 9. 2021, na výživné bylo sraženo celkem 3 459 Kč. I po ukončení pracovního poměru je žalovaný v práci vídán a jeho spolupracovník matce potvrdil, že týdenní mzda tzv.„ na ruku“ činí 6 000 Kč až 10 000 Kč. Za přečin zanedbání povinné výživy byl žalovaný odsouzen dne 25. 2. 2015. Po celou dobu se o výchovu a výživu žalobce i jeho bratra stará pouze matka za pomoci její matky. Matka [jméno] [příjmení] je nyní v invalidním důchodu, stav je trvalý, po zdražení energií, potravin a dalších potřeb již není schopna pečovat o žalobce a jeho bratra v dosavadní míře. Po zaplacení nájemného jí zbývá pouze životní minium, další prostředky ale potřebuje na nákup léků a inkontinenčních pomůcek. Žalobci přispívá i finančně částkou 500 Kč měsíčně. Žalobce bydlí spolu s matkou ve společné domácnosti, sám pobírá přídavky na děti ve výši 1 380 Kč měsíčně, tuto částku předává matce na úhradu jídla. Žalobce chce studovat na vysoké škole, ale nebude schopen platit náklady na bydlení na kolejích nebo v podnájmu. Nemá prostředky na nákup základního oblečení, školních pomůcek nebo jízdného. Má ze školy zapůjčený notebook, který po maturitě musí vrátit. Z finančních důvodů musel ve velké části ukončit svoji kulturní a sportovní činnost. Na úhradu nákladů některých svých zájmů si vydělává brigádně. Jeho náklady tvoří stravné ve škole ve výši 600 – 700 Kč měsíčně, ostatní náklady na stravu 2 500 Kč měsíčně, náklady na sešity, knihy a ostatní školní pomůcky ve výši 4 000 Kč ročně, náklady na denní i sportovní oblečení a obuv činí asi 6 500 Kč ročně, jízdné 3 600 Kč ročně, povinné kulturně výchovné akce 800 Kč, příspěvek do sportovního klubu gymnázia 500 Kč ročně a náklady na sportovně turistický kurz v Chorvatsku pořádaný školou 7 350 Kč + kapesné 2 283 Kč na stravu během uvedeného kurzu, na zapůjčení kola nebo lodí. V doplnění své žaloby ze dne 17. 8. 2022 žalobce uvedl, že kromě přídavků na dítě ve výši 1 380 Kč měsíčně si přivydělává brigádně 500 Kč až 700 Kč měsíčně. 2. Žalobce u jednání dne 27. 6. 2023 uvedl, že žalovaný nehradí ani dříve soudem stanovené výživné ve výši 500 Kč, za rozhodné období od 1. 4. 2022 nezaplatil toto výživné ani jednou. Má k dispozici několik exekučních rozhodnutí i trestní příkaz a nic z toho nevedlo žalovaného k tomu, aby řádně platil výživné. Jeho matka po celou dobu hradila sama náklady na studium obou synů, zatímco žalovaný, i když pracoval u pana [příjmení], neoznámil tuto skutečnost exekučnímu soudu. Žalobce zjistil, že je žalovaný zaměstnán, až po 7 měsících, a proto mu exekučně bylo sraženo pouze 5 plateb. Žalovaný nikdy nenahlásil nařízenou exekuci, a pokud to matka žalobce zjistila sama a nahlásila, např. u Těšínských jatek nebo [právnická osoba] Podlahy, interiéry s. r. o., pak ihned následovalo ukončení pracovního poměru u žalovaného. Má k dispozici přehled všech zaměstnání žalovaného už od roku 1992 a vyplývá z něho, že žalovaný neplatil řádně výživné ani v době, kdy byl zaměstnán a ještě neměl v péči nezletilého syna [jméno]. 3. Žalovaný se poprvé vyjádřil k žalobnímu požadavku v dopise ze dne 3. 10. 2022, kdy uvedl, že jeho měsíční příjem představuje dávka v hmotné nouzi ve výši 4 600 Kč měsíčně a přídavek na dítě ve výši 700 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá. Popřel tvrzení žalobce, že pracuje nelegálně. 4. Dále se žalovaný vyjádřil k žalobnímu požadavku až ústně u jednání dne 27. 6. 2023, kdy uvedl, že se žalobou nesouhlasí. Jeho příjem tvoří pouze dávky v hmotné nouzi ve výši 3 060 Kč měsíčně,„ stravenky“ za 1 750 Kč měsíčně a přídavek na dítě 960 Kč. Nemá žádný jiný příjem. Za bydlení 6 000 Kč měsíčně, na tyto platby si musí půjčovat peníze například od své matky nebo od přítele [jméno] [příjmení], za bydlení hradí řádně. V současné době bydlí fakticky v [obec] - [část obce] na ulici [adresa], jedná se o rodinný dům, který vlastní jeho přítel, žalovaný u něho bydlí na základě dohody, která nebyla písemně sepsána. Trval na tom, že se vždy snažil získat zaměstnání, navštívil všechny firmy v [obec] v okolí školy, kam vodí svého syna [jméno], vhodné zaměstnání nezískal. Na většinu těchto pracovních míst byl vyslán úřadem práce. Syn je malý, nemůže zůstat samotný, není schopen chodit sám do školy. Různé firmy, pokud by žalovanému umožnily ranní směnu, trvají na tom, aby byl v práci v 6.00 hodin ráno, ale pokud odvádí syna do družiny, ta je otevřená také až od 6.00 hodin. Všechny doklady o tom, že se snažil o získání zaměstnání, doložil úřadu práce. V současné době pracuje u společnosti [právnická osoba], pracuje tam na základě dohody o provedení práce a po uplynutí zkušební doby, resp. po uplynutí doby, na kterou byla dohoda sjednána, by měl pracovat u této firmy na základě pracovní smlouvy. Jeho příjem podle dohody u této společnosti je 120 Kč hrubého na hodinu, zatím neobdržel žádnou mzdu. Dříve pracoval u firmy podnikatele pana [příjmení], kde pracovní poměr ukončil z důvodu nedostatku práce, jeho hrubý příjem tam činil 100 Kč na hodinu. 5. Žalovaný u jednání dne 15. 8. 2023 uvedl, že ráno před zahájením školní výuky, resp. družiny, chodí syn ke své babičce, tedy k matce žalovaného, která pracuje v nedaleké mateřské školce, pro svačinu a pak jde sám do nedaleké školy. Žalovaný nijak nevyloučil ani možnost, že by se o syna mohla výjimečně postarat jeho babička. Dále připustil, že jsou proti němu vedena 4 exekuční řízení, dluhy ale ve skutečnosti nesplácí. 6. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 8. 2006 č.j. 38 Nc 62/2006-16, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2006, bylo zjištěno, že uvedeným soudním rozhodnutím byla schválena dohoda rodičů, podle které byly nezletilé děti [jméno] a [celé jméno žalobce] svěřeny do výchovy matky [jméno] [příjmení]. Otec [celé jméno žalovaného] se zavázal počínaje dnem 1. 9. 2006 přispívat na výživu každého z nich částkou 500 Kč měsíčně k rukám matky. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že oba oprávnění jsou nezletilí, žijí ve společné domácnosti s matkou, která pobírala na obě děti i s přihlédnutím na zdravotní stav nezletilého [jméno] spolu s příspěvkem na péči o uvedené dítě celkovou částku 13 154 Kč měsíčně, na bydlení vynakládala částku 2 000 Kč měsíčně; s ohledem na nepříznivý zdravotní stav obou synů, zejména nezletilého [jméno], matka vynakládala ročně asi 3 100 Kč, a dále na injekce na podporu imunity u obou synů celkem 400 Kč měsíčně. Žalovaný v uvedené době byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, pobíral pouze dávky státní sociální podpory v celkové výši 5 058 Kč měsíčně, za bydlení u své sestry jí přispíval částkou 2 000 Kč měsíčně. 7. Podle obsahu potvrzení o studiu [příjmení] [jméno] [jméno], [obec], p. o. ze dne 1. 9. 2021 byl žalobce ve školním roce 2021 2022 žákem sedmého ročníku gymnázia. 8. Podle obsahu zprávy [příjmení] [jméno] [jméno], [obec], p. o. ze dne 2. 6. 2023 žalobce byl jejich studentem v době od 1. 9. 2015 do 22. 5. 2023, kdy úspěšně vykonal maturitní zkoušku, do školy docházel vždy řádně, ke studiu přistupoval zodpovědně, o čemž svědčí mimo jiné i jeho prospěch po dobu studia, kdy z celkových 16 vysvědčení celkem 14x prospěl s vyznamenán