17 C 22/2007-710 — Okresní soud v Karviné

Anonymizovaný odstavec2. Žalovaná se žalobním požadavkem nesouhlasila a navrhovala jeho zamítnutí v plném rozsahu. Svoje stanovisko odůvodnila tím, že žalobkyně svůj nárok za zaplacení částky , částka, požaduje za bolesti, kterými trpěla od , datum, do , datum, v době poskytování zdravotní péče a kterými trpěla již v době přijetí do žalovaného zdravotnického zařízení, opírá o ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V případě žalované ovšem nedošlo k žádnému porušení právních povinností. Není pravdou, že by žalobkyně byla poprvé řádně vyšetřena až dne , datum, . Mimo jiné i z dokladů předložených samotnou žalobkyní vyplývá, že tato byla dne , datum, vyšetřena na chirurgické ambulanci pro bolesti břicha, při tomto vyšetření bylo břicho měkké, prohmatné, bez známek peritoneálního dráždění; navíc po přijetí k ústavní léčbě se u žalobkyně objevila menstruace a byl zjištěn již při přijetí do nemocnice také zánět mandlí. U žalobkyně byla provedena prohlídka u urologa i ultrazvukové vyšetření, při kterém nebyl zjištěn žádný pozitivní nález. S ohledem na menstruaci žalobkyně nebylo možno provést odběr a rozbor moči ani vyšetření per rektum. S ohledem na zjištěné výsledky byla u žalobkyně prováděna konzervativní léčba, byla podávána spasmolytika, silnější léky nebylo nutno podávat. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že žalobkyně netrpěla nesnesitelnými bolestmi, dne , datum, byla operována a vyléčena. Postup žalované je podle jejího vlastního názoru lege artis. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni nebyla v ústavním zařízení žalované způsobena žádná škoda na zdraví, ostatně ani žalobkyně sama ve své žalobě netvrdí, že by v žalovaném zdravotnickém zařízení došlo v jejím případě k poškození zdraví. Nepřichází proto v úvahu aplikace ustanovení § 444 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle kterého při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení společenského uplatnění. Chybí zde tedy základní předpoklady, se kterými právní předpisy spojují nárok na náhradu škody, tj. porušení právních povinností, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody., právnická osoba, dané právní věci již dříve Okresní soud v , adresa, rozhodl svým rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení.4. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v , adresa, byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, , a to jeho usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, .5. V obnoveném řízení Okresní soud v , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, tak, že zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení. Dále rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení.6. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .7. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.8. V dané věci podala žalobkyně v procesním postavení ústavní stěžovatelky ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Ten ve věci rozhodl Nálezem ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3937/18 tak, že výše zmíněnými rozhodnutími Okresního soudu v , adresa, , Krajského soudu v , adresa, i Nejvyššího soudu v Brně byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto byla uvedená rozhodnutí zrušena. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že (bod 18) Ústavní soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně mechanicky a nekriticky vycházel ze znaleckých posudků konvenujících žalované nemocnici a výrazně potlačil další zjištění a důkazy, ke kterým ve věci došlo a které svědčí o opaku. Dále Ústavní soud uvedl, že (bod 20) soud musí vzít v úvahu a pečlivě hodnotit vše, co vyšlo v konkrétním řízení najevo. V daném řízení existovalo mnoho výpovědí svědků a jiných důkazů, včetně dalších znaleckých posudků, které vypovídají o tom, že verze stěžovatelky je v několika důležitých aspektech podložena, stěžovatelka od počátku sporu tvrdila a dokazovala a domáhala se odškodnění především za utrpěné kruté bolesti v souvislosti s tím, že na ně přes její opakované důrazné stezky nebylo odborným personálem vedlejší účastnice řízení včas a adekvátně diagnosticky a terapeuticky reagováno, žalobkyně tedy nevedla s nemocnicí spor o to, zda ji řádně operovala, ale zda se tak stalo včas a zda celá její léčba byla správná. Ústavní soud je přesvědčen, že součástí postupu lege artis je také řádná, včasná a účinná pomoc a úleva pacientovi od bolesti. Také co nejrychlejší odstranění nebo výrazné zmírnění utrpení pacienta je třeba z hlediska práva na zdraví a jeho ochranu presumovat jako ústavně žádoucí, odpovídající smyslu a účelu mimo jiné čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Bagatelizovat to slovy jednoho ze znalců „pokud by pacient neměl bolesti, pravděpodobně by drtivá většina do nemocnice ani nepřišla“ a že takové utrpení patří jaksi také k pobytu v nemocnici, nelze. V daném případě je podle názoru Ústavního soudu dostatečně doloženo, že stěžovatelka po čtyři dny hospitalizace trpěla velkými bolestmi, její tvrzení jsou podpořena výpověďmi svědků, lékařskými zprávami, i ze znaleckých posudků, kterých bylo zpracováno celkem pět a z toho dva zcela ve prospěch názoru stěžovatelky. A ze samotného nálezu při konečné provedené urgentní operaci je zcela bez pochyb zřejmé, že stěžovatelka musela skutečně velmi trpět. V daném případě se vyskytlo několik dokladů o objektivně prožívaném utrpení stěžovatelky, že není na místě označovat prožívané bolesti za ryze subjektivní, v uvozovkách dále Ústavní soud vyjádřil podiv nad postupem soudu prvního stupně, který nepřistoupil k účastnickému výslechu samotné stěžovatel. Dále Ústavní soud (bod 22) spatřoval pochybení v procesním postupu soudu také v tom, že soud vyšel zejména ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , adresa, , který považoval za „kompletní a komplexní“ a názory znalců , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a , tituly před jménem, , jméno FO, snižoval jako jednostranné a spekulativní, přitom z odborných závěrů těchto znalců vyplývají mnohé skutečnosti, které bylo při hodnocení důkazů záhodno vzít v úvahu, nikoliv je prostě odmítnout a postavit zcela stranou. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné uvedl, že vinou chirurgů žalované nemocnice došlo k opoždění stanovení diagnózy již probíhajícího gynekologického zánětu a opoždění, při zahájení léčby nebyla rozpoznána ani vznikla závažná komplikace v podobě difúzního zánětu pobřišnice, což je svým charakterem chirurgické onemocnění. Také znalec , tituly před jménem, , jméno FO, došel k závěru, že postup chirurgického oddělení nebyl v souladu s dostupnými možnostmi lékařské vědy a pacientka nebyla dostatečně klinicky a paraklinicky sledována. Považuje za vysoce pravděpodobné, že četné nedostatky v postupu vedlejší účastnice vedly k opožděnému stanovení diagnózy, a tím i k opožděnému zahájení adekvátní léčby a současně k prodloužení stěžovatelčina utrpení a obecně zhoršení jejího zdravotního stavu. Ústavní soud (bod 23) dále hovoří o extrémním nesouladu právního závěru soudu, pokud jde o neexistenci právního jednání žalované s vykonanými skutkovými zjištěními, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že zdravotní dokumentace byla v daném případě vedena zcela nedostatečně, což konstatují všichni, včetně znaleckého ústavu, který se ale snaží tuto skutečnost bagatelizovat, ačkoliv zásadní leží důkazní břemeno ohledně prokázání existence všech předpokladů odpovědnosti za újmu na poškozeném v případě tzv. medicínských sporů mezi pacientem a poskytovatelem lékařských služeb je zřejmé, že pacient nebude pro své odborně a materiálně značně nevýhodné postavení ve srovnání s postavením lékaře obvykle schopen předložit veškeré důkazy na podporu svých tvrzení. Tak je tomu zvláště v případech, kdy některý z předpokladů odpovědnosti za újmu může být prokázán pouze nebo zejména za pomoci zdravotnické dokumentace, kterou však disponuje žalovaná jako poskytovatelka zdravotních služeb. Ta má v tomto právním vztahu převahu, a proto by měla být pacientova práva chráněna důsledněji, s tím bývá spjata, jak již Ústavní soud ve své judikatuře vyslovil, i otázka obrácení důkazního břemene v případě, kdy jedna ze stran sporu zmařila provedení důkazu. Ústavní soud je toho názoru (bod 24), že v daném případě je k dispozici dostatek jiných důkazů o pochybení ve vedení zdravotnické dokumentace, a pochybení ve vedení zdravotnické dokumentace je v jejich světle nutno hodnotit výrazně k tíži vedlejší účastnice řízení, a ne tak, že se vlastně „nic nestalo“, jak konstatoval soud prvního stupně i soud odvolací. Nakonec Ústavní soud shrnul (bod 25), že z hlediska ústavnosti hodnocení důk