17 C 44/2022-53 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 20. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 883,81 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla od původní věřitelky, společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, přičemž společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 4. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce č. 587082750, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku 23 000 Kč společně s částkou 19 230 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, administrativních poplatků a odměny za hotovostní inkaso splátek, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 704 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena do 28. 12. 2016. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se dostal do prodlení a dluh nezaplatil ani po doručení písemného upozornění, poslední úhradu provedl dne 18. 11. 2015, celkem do uvedeného dne uhradil částku 20 117,07 Kč. Dluh žalovaného v době podání žaloby trval ve výši 29 441,76 Kč, která zahrnuje dlužnou jistinu 13 883,81 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 10 742,31 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 815,64 Kč; kromě toho žalovaný dluží žalobkyni běžný smluvní úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 13 883,81 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení a běžný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 883,81 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále ve své žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky, posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Žalobkyně se dále vyjádřila k námitkám žalovaného v dopise ze dne 22. 8. 2022. Uvedla, že z dokladů předložených žalovaným nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku již zaplatil. Dokládané platby žalovaný uhradil již před postoupením pohledávky, a to původnímu věřiteli společnosti [právnická osoba], a další platby, které žalovaný uhradil žalobkyni, byly zohledněny v žalobě. Žalovaný celkem do dne postoupení uhradil částku 20 117,07 Kč, část těchto plateb byla použita na částečnou úhradu poplatku ve výši 9 116,19 Kč a část plateb ve výši ve výši 11 000,88 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Ke dni postoupení nesplacená jistina proto činila částku 13 883,81 Kč a poplatek 8 229,12 Kč. Žalovaný dále po postoupení pohledávky do dne podání žaloby uhradil částku 9 504,40 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 8 229,12 Kč byla použita na úhradu zbývajícího dlužného poplatku a část ve výši 1 275,28 Kč byla použita na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do dne postoupení pohledávky. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 13 883,81 Kč a poplatek byl zcela uhrazen. Žalobkyně k výzvě soudu sděluje, že přehled plateb do postoupení pohledávky resp. tabulka umoření byla již přílohou žaloby. 3. Poté se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyjádřila v dané právní věci v dopise ze dne 14. 10. 2022, kdy reagovala zejména na žalovaným vznesenou námitku promlčení. Vzhledem k tomu, že žalovaný na pohledávky hradil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky 28. 12. 2016, a to v období od 16. 1. 2017 do 26. 4. 2018, podle názoru žalobkyně žalovaný každou platbou uhrazenou po uvedeném datu 28. 12. 2016 v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznal svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaný uhradil dne 26. 4. 2018. S ohledem na výše prokázanou skutečnost, že v okamžiku každé výše uvedené platby po splatnosti dluhu nebyl závazek promlčen (ani nemohlo dojít k jeho promlčení), neboť k promlčení požadavku žalobkyně může dojít až po datu 26. 4. 2028. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2014 sp. zn. 23 Cdo 405/2013:„ … smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 občanského zákoníku oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“, a také usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2914/2015 ze dne 19. 1. 2016:„ Jestliže zde dlužník v několika splátkách hradil část dluhu a z jeho jednání vyplývalo, že má v úmyslu věřitelům hradit celou částku, což uvedl schůzce účastníků, pak z jeho námitek vznesených poprvé až 8 měsíců po první platbě, resp. z žádosti o vrácení uhrazené částky uplatněné až po 11 měsících od provedení první platby nelze dovodit, že k uznání zbytku dluhu nedošlo. Námitky vznesené s takovým časovým odstupem po provedených platbách a učiněné v reakci na výzvu věřitelů k uhrazení zbytku částky lze považovat za účelové jednání dlužníka a nelze je posoudit jako relevantní skutečnost, která by zpochybnila uznání závazku dlužníkem.“). 4. Nakonec se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyjádřila k otázce zkoumání a posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného v dopise ze dne 2. 1. 2023, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 4. 11. 2015 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z článku 13 smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne 4. 11. 2015 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výměru sociální podpory, z nájemní/podnájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že jeho pravidelný měsíční příjem tvoří státní podpora a přídavky v celkové výši 7 600 Kč, to bylo ověřeno na základě výměry podpory. Příspěvek na bydlení získával ve výši 3 900 Kč, tento byl ověřen na základě výměry podpory. Celkové příjmy žalovaného tedy byly ve výši 11 500 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalovaného tvořily nájem/inkaso ve výši 4 700 Kč, což bylo ověřeno na základě nájemní smlouvy na neurčito, dále náklady na telefon ve výši 200 Kč byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Interní splátky PF ve výši 2 210 Kč, tyto byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Výdaje žadatele na domácnost ve výši 3 000 Kč byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného tedy byly ve výši 9 910 Kč. Žalovaný dále v zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu ustanovení § 211 trestního zákoníku. Nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalob