19 C 115/2023-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 7. 11. 2022 se domáhala žalobkyně po žalovaném úhrady částky 14 118 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 815 Kč od 5 11. 2021 do zaplacení a dále se domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 5. 10. 2021 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč, které mu byly zaslány na účet dne 5. 10. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 715 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 4. 11. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky coolcredit.cz; žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného a prověřila řádně jeho úvěruschopnost. Smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce je ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 9 100 Kč, a to konkrétně ode dne 5. 11. 2021 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 3. 11. 2021 (do dne vyhotovení žaloby). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dne 3. 10. 2022, avšak žalovaný nereagoval a svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 26. 5. 2023 se účastníci nedostavili; předvoláni byli řádně a včas. Právní zástupkyně žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 9 100 Kč, které poukázala ve dnech 5. – 26. 10. 2021 na bankovní účet vedený pro žalovaného jako majitele, konkrétně dne 5. 10. byla připsána platba ve výši 2 000 Kč, dne 24. 10. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 25. 10. 2021 ve výši 3 100 Kč a dne 26. 10. 2021 ve výši 2 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 9. 5. 2023 bylo zjištěno, že účet (dříve vedený [právnická osoba]) je veden pro žalovaného a výlučně žalovaný měl k účtu dispoziční oprávnění. V řízení však nebylo prokázáno, že by [právnická osoba], s.r.o. se žalovaným uzavřela dne 5. 10. 2021 smlouvu o zápůjčce. Předložená smlouva (ani dodatky ke smlouvě) není žalovaným podepsána a ze žalobkyní předložených listin nebylo možno dovodit zcela konkrétní tvrzené právní jednání žalovaného. Žalobkyně žalovaného upomínkami ze dne 11. 11., 18. 11., 25. 11., 4. 12. a 19. 12. 2021 postupně vyzývala k úhradě částky 11 788 Kč, 12 506 Kč, 13 206 Kč, 13 911 Kč a 14 534 Kč, předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022 pak k úhradě částky 17 062 Kč a nákladů právního zastoupení, téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě. 4. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu shora uvedených závěrů žalobě vyhověl, nikoli však v plném rozsahu a nikoli z titulu smlouvy o zápůjčce. V řízení bylo sice primárně tvrzeno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce, tato skutečnost však v řízení žádným důkazem prokazována nebyla (smlouva měla být uzavřena formou distanční, prostředky komunikace na dálku). Jelikož v řízení nebylo zcela nezpochybnitelně prokázáno uzavření spotřebitelské, smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 10. 2021 podle §§ 1810, 2390 o. z. mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem, soud nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani smluvní pokuty podle této smlouvy. Je nutno na tomto místě také zdůraznit, že soud je vázán skutkovými tvrzeními žalobkyně uvedenými v žalobě (identifikací skutku), tedy přesnou, nezaměnitelnou identifikací nároku – tvrzeno bylo uzavření smlouvy dne 5. 10. 2021 na částku 9 100 Kč a převod finančních prostředků téhož dne na účet žalovaného. Ani toto však v řízení prokázáno nebylo – ze strany žalobkyně nebylo plněno jedinou platbou ve výši 9 100 Kč, nýbrž čtyřmi rozdílnými platbami (což však žalobkyně ani v žalobě netvrdila). Nad rámec shora uvedeného je zapotřebí i doplnit, že žalobkyně ani neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně a s náležitou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jinými slovy v řízení nebyl prokázán ani řádný předsmluvní, ale ani řádný kontraktační proces. 5. Soud proto ve smyslu ust. § 2991 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobkyni toliko poskytnutou a dosud nevrácenou částku ve výši 9 100 Kč a jelikož se žalovaný dostal prokazatelně do prodlení s úhradou peněžité částky ve smyslu ust. 1968 o. z., byla mu též uložena povinnost podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit úrok z prodlení v žádané výši (zde byl soud vázán žalobou dle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř.), avšak až od data 10. 10. 2022, když soud dospěl k závěru, že vyzván k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný výzvou ze dne 3. 10. 2022 podanou téhož dne k poštovní přepravě, má se zato, že k doručení došlo ve smyslu ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, vyzván byl k plnění do tří dnů - 9. 10. tak nastala splatnost a žalovaný mohl plnit, od 10. 10. 2022 je pak v prodlení s úhradou. Výzvu k úhradě před podáním žaloby lze totiž bezpochyby považovat za výzvu k plnění, resp. jednostranné určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.), pokud jde o předchozí upomínky, nebylo prokázáno nejen jejich doručení, ale ani jejich odeslání na adresu žalovaného. Ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v závislosti na toliko částečném procesním úspěchu žalobkyně.