20 C 347/2020-193 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 2. 10. 2020 a která byla později doplněna podáními datovanými 20. 11. 2020, 1. 12. 2020, 14. 12. 2020, 29. 6. 2021, 20. 7. 2021, 18. 8. 2021 a 11. 9. 2023, domáhal vydání rozhodnutí soudu, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že před podáním žaloby uplatnil svůj nárok vůči žalované ve smyslu ustanovení § 13, § 14, § 31a a § 27 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., kdy požadoval zaplacení níže uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem při výkonu trestu odnětí svobody, a to náhrady škody podle ustanovení § 2959 občanského zákoníku ve výši 1 000 000 Kč a náhrady škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 000 000 Kč. Žádost o poskytnutí zadostiučinění byla doručena žalované dne 24. 10. 2019 Ministerstvo spravedlnosti po přezkoumání věci neshledalo v postupu Věznice Karviná žádné pochybení, jak je uvedeno v jeho stanovisku ze dne 29. 6. 2020. Žalobce je přesvědčen, že za jeho špatný zdravotní stav je odpovědná Věznice Karviná, kde je dlouhodobě umístěn, proto je nucen se obrátit se svým požadavkem na Okresní soud v Karviné. Žalobci je dlouhodobě odpíráno mít glukometr jakožto zdravotní pomůcku u sebe s argumentem, že užívání glukometru v cele není odsouzeným povolováno. Žalobce oslovil prostřednictvím svého advokáta několik věznic s dotazem, zdali je možné ve věznicích mít glukometr u sebe či nikoliv. Ze stanovisek dotázaných věznic je patrné, že žalobcem oslovené věznice prokazatelně postupují jinak než Věznice Karviná, a je nepřípustné, aby se v jiných zařízeních žalované odsouzeným dostalo lepší péče než žalobci ve Věznici Karviná, neboť vězeňský systém musí garantovat právo člověka na zdraví a poskytování rovnocenné péče. Věznice Karviná nepostupuje v souladu s ošetřovatelskými standardy pro aplikaci inzulínu ve věznicích, neboť je zjevné, že jiné věznice umožňují vězněným mít u sebe glukometr. Odborná lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] ve svém stanovisku ze dne 27. 11. 2019 uvedla, že je dobré glukometr vlastnit, tedy mít u sebe, s tím, že nízké hladiny cukru mohou vést k neklidu a vnitřnímu třesu. Žalobce se snažil s odbornými lékaři spolupracovat a udržet i bez této pomůcky diabetes v normě, když od roku 2011 se u něj střídají období s relativně kompenzovaným diabetem s obdobími vysoké dekompenzace, u nichž je hodnota glykovaného hemoglobinu u žalobce nad doporučenou hranicí, stejně jako hodnoty glykemického profilu. Z lékařských zpráv je patrné postupné zhoršování zdravotního stavu žalobce, resp. diabetu a jeho dekompenzace. Žalobci vždy, když odjel na nějaký čas do jiné vězníce, kde mu bylo umožněno mít glukometr u sebe, poklesl počet aplikovaných jednotek inzulínu nutných k léčbě diabetu. Z lékařských zpráv z roku 2011 vyplývá, že se žalobce snaží o své zdraví dbát až úzkostlivě, snažil se dodržovat diabetickou dietu, kterou podle dokumentace i zpřísnil, nicméně to samo o osobě nestačí, poměry ve věznici objektivně neumožňují udržet onemocnění v přijatelném stavu. Z lékařských zpráv datovaných od roku 2012 do roku 2017 (v žalobě jednotlivě vyjmenovaných) vyplývá, že žalobce má diabetes subkompenzovaný, hodnota glykovaného hemoglobinu se v uvedeném období při prováděných měřeních pohyboval nad stanovenou normu, od 58 do 83. Z lékařské zprávy chirurgické ambulance NsP [obec] - [část obce] plyne, že žalobci byla tohoto dne diagnostikována těžká hyperglykémie (21 mmol/l), kdy tato hodnota byla naměřena i přes podání inzulínu tři hodiny před předmětným vyšetřením žalobce, tohoto dne proběhl incident žalobce se spoluvězněm. Z lékařských zpráv diabetologické ambulance [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2019 a z dne 18. 11. 2019 vyplývá, že žalobce nemá pohyb, kdy diabetes je dlouhodobě neuspokojivě kompenzován, hodnoty glykovaného hemoglobinu v uvedených dnech činily 83, resp. 81. Z lékařských zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 5. 2020 a ze dne 18. 8. 2020 plyne, že celková kompenzace diabetu je u žalobce neuspokojivá, kdy u žalobce objevu i hypoglykémie, s hodnotou glykovaného hemoglobinu v obou případech 87. Ze stanoviska ředitele Věznice Karviná ze dne 4. 6. 2020 plyne, že užívání glukometru v cele není odsouzeným povolováno, kdy použití této pomůcky může z vážných zdravotních důvodů doporučit pouze lékař. Ze stanoviska ředitele Věznice Karviná ze dne 19. 7. 2019 plyne, že odsouzeným není z důvodu bezpečnostních a hygienických rizik umožněno mít v držení v cele zdravotní pomůcky či léčivé přípravky k aplikaci inzulínu s odkazem na možnost půjčování si glukometru mezi odsouzenými. Již ve stanovisku ředitele Věznice Karviná ze dne 9. 10. 2012 je uvedeno, že pouze ošetřující lékař rozhoduje o užívání či držení glukometru. Žalobce o poskytnutí glukometru žádal žalovanou opakovaně, jak vyplývá z předložených listin ze dne 17. 9. 2017 a ze dne 4. 9. 2017. Z materiálu„ Koncepce vězeňství do roku 2025“ plyne, že jedním z hlavních cílů je kromě udržení dostupnosti zdravotních služeb ve vězeňských zařízeních, optimalizace umisťování vězněných osob s ohledem na jejich zdravotní stav i„ posílení systému poskytování zdravotních služeb reflektujících jak požadavky vyplývajících ze specifik výkonu trestu odnětí svobody, vazby, zabezpečovací detence, tak také zvýšené nároky spojené s poskytováním této péče osobám ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu zabezpečovací detence. Tento systém musí garantovat právo člověka na ochranu zdraví a poskytování rovnocenné péče při současném zajištění náležité bezpečnosti všech osob a spočívat na zásadách účelnosti, efektivity a hospodárnosti.“ Systém nastavený žalovanou však výše uvedené žalobci nezajišťuje, přitom v jiných věznicích je tomu jinak. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že podle sdělení ředitele věznice ze dne 4. 6. 2013 je patrné, že v pracovní dny má žalobce v době od 7 do 15 hodin možnost nechat si zkontrolovat aktuální zdravotní stav ve zdravotnickém středisku věznice, ve dnech pracovního klidu, kdy dojde k náhlému zhoršení zdravotního stavu odsouzeného diabetika, je péče poskytována v civilním zdravotnickém zařízení, v prostorách věznice není zajištěna stálá lékařská služba. Žalobce tvrdí, že glukometr nebyl k dispozici ve věznici pokaždé. Zároveň dodal, že zažitý postup ve věznici je v rozporu s doporučenými postupy v léčbě diabetu a tzv. selfmonitoringu s okamžitou reakcí na rozkolísanou hladinu cukru v krvi. Pokud žalobce nemůže na cele okamžitě použít glukometr, aby si objasnil, zdali aktuálně dochází ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má či nemá souvislost s hyper či hypoglykémií, s adekvátní reakce žalobce, kdy teoreticky musí čekat na změření hladiny glykémie mimo prostor cely případně až ve zdravotnickém zařízení s odstupem několika hodin, nemůže dojít ke správné kompenzaci diabetu, žalobce je takto zjevně poškozován a jeho zdravotní stav se průběžně zhoršuje. Není reálně proveditelné, aby žalobce mohl opouštět celu několikrát denně za tímto účelem. U jednání dne 9. 5. 2023 žalobce doplnil, že z jím předložených lékařských zpráv vyplývá, že diabetes u něho nebyl kompenzován, od roku 2012 byl u žalobce zcela neuspokojivý glykemický profil, kdy hodnota glykovaného hemoglobinu v krvi přesahovala doporučovaných 45 mmol/mol. Žalobce nemohl dostatečně sám sledovat svůj zdravotní stav, a to z toho důvodu, že mu nebyl povolen glukometr přímo na celu, přitom sledování hladiny cukru, resp. tzv. selfmonitoring je zcela zásadní, pokud se jedná o sledování hypoglykemie nebo hyperglykemie. Žalobce dokládá, že v jiných věznicích je glukometr přímo na cele běžně povolován. V důsledku tohoto postupu vězeňské služby došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, a to jeho akutní i chronické problémy, tedy zmatenost, agresivita, problémy s chůzí, kožní problémy. Formální rozhodnutí ředitele věznice, případně jiné osoby o tom, že nebude žalobci poskytnut glukometr přímo na jeho celu, nebylo vydáno. Žalobce ale opakovaně žádal o umožnění tohoto přístroje do vlastního držení a v tomto směru ředitel věznice se opakovaně vyjadřoval, jedná se o jeho„ vyřízení stížnosti“, popř.„ stanovisko“. Pokud se jedná o nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 milion korun, pak zdravotní stav žalobce se zhoršoval od roku 2012, v roce 2012 již byl jeho zdravotní stav ustálen. Zároveň ale uvedl, že ke zhoršování zdravotního stavu docházelo až do dne 8. 10. 2019, kdy byla podána předběžná žádost na ministerstvo spravedlnosti. I poté docházelo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, v tomto řízení žalobce požaduje náhradu za újmu na zdraví za výše uvedené období od roku 2012 do roku 2019. Zřejmě nikdy nedošlo k tomu, že by žalobce požadoval zpřístupnění tohoto přístroje a nebylo mu to umožněno. Nepochybně ale k určitému prodlení v tomto směru docházelo. Žalobce se v rámci kázeňských řízení neustále hájil tím, že jeho agresivní chování je způso