22 C 101/2023-63 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 429 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou na dálku úvěrovou smlouvu dne [datum], na základě které jí poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč splatný do 24 měsíců od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 Kč a úrokem 392 Kč měsíčně u druhé až osmé splátky, žalovaná uhradila pouze 2 117 Kč a dosud dluží částku 11 429 Kč tvořenou jistinou ve výši 7 331 Kč, úroky ve 1 568 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka spotřebitele, přezkoumávají se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: 4. Z listiny označené jako kamali - Úvěrová smlouva bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu, která byla uzavřena dne [datum] na dálku zadáním SMS kódu [číslo]. Výše úvěru byla sjednána v částce 8 000 Kč s poplatkem 264 Kč a úrokem 49,20 % ročně splatným v 24 měsíčních splátkách, celkem (bez doplňkových služeb) měla žalovaná splatit částku 11 008 Kč. Žalovaná uvedla bankovní účet pro poskytnutí úvěru č. [bankovní účet]. Ze splátkového kalendáře, který byl součástí úvěrové smlouvy, bylo zjištěno, že první splátka byla 598 Kč, druhá až osmá 726 Kč a ostatní splátky 334 Kč. 5. Z kopie [číslo obč. průkazu] bylo zjištěno, že tento byl vystaven žalované. 6. Z výpisu proplacení bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne [datum] odeslána částka 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjmy činí 25 000 Kč, příjmy ostatních členů 0 Kč, nemá děti, výdaje žádné neuvedla. Žalobkyně žalovanou prověřila v databázích ISIR, NRKI, [příjmení] a CRIBIS bez negativního výsledku. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaná má další úvěry s pravidelnými měsíčními splátkami celkem 6 810 Kč, což bylo zjištěno i z úvěrové zprávy. 8. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná na tento úvěr zaplatila celkem částku 2 117 Kč. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky vyplývající z úvěrové smlouvy, a to do 30 dnů od sepisu výzvy. 10. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které jí žalobkyně na její bankovní účet č. [bankovní účet] zaslala částku 8 000 Kč. Výše úvěru byla sjednána v částce 8 000 Kč s poplatkem 264 Kč a úrokem 49,20 % ročně splatným ve 24 měsíčních splátkách, celkem (bez doplňkových služeb) měla žalovaná splatit částku 11 008 Kč. Žalovaná uvedla bankovní účet pro poskytnutí úvěru č. [bankovní účet]. Ze splátkového kalendáře, který byl součástí úvěrové smlouvy, bylo zjištěno, že první splátka byla 598 Kč, druhá až osmá 726 Kč a ostatní splátky 334 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalované, která uvedla v žádosti o úvěr, že její příjmy činí 25 000 Kč, příjmy ostatních členů 0 Kč, nemá děti, výdaje žádné neuvedla. Žalobkyně žalovanou prověřila v databázích ISIR, NRKI, [příjmení] a CRIBIS bez negativního výsledku. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaná má další úvěry s pravidelnými měsíčními splátkami celkem 6 810 Kč. Žalobkyně však tvrzení žalované nijak neověřovala, nedoložila je žádnými důkazy. Ve vztahu k výdajům vycházela pouze ze statistických dat. Žalobkyně nevyžadovala od žalované informace o jeho výdajích, ani podklady k jejich ověření. Z těchto všech údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek uhradila dle úvěrového účtu celkem částku 2 117 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla odeslána na adresu žalované dne [datum]. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela