22 C 147/2023-48 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 584 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalované 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 859 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč, tedy celkem částku 37 184 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátku. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, celkem uhradila pouze 6 100 Kč a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 16 951,06 Kč, úrok 1 377,53 Kč, poplatek za uzavření úvěru 8 192,31 Kč, administrativní poplatek 1 553,67 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 009,43 Kč, smluvní pokutu 11 500 Kč, kapitalizovaný úrok 3 061,36 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 905,56 Kč, úrok 15 % ročně z jistiny úvěru 16 951,06 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny a dlužných úroku 18 328,59 Kč, obojí ode dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě, která jí byla zaslána prostřednictvím zástupce žalobkyně dne [datum]. 2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovanou a byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, její měsíční příjmy jsou 15 274 Kč a výdaje 11 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a inkasním poplatkem 3 600 Kč, tj. celkem 37 187 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. 5. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je svobodná, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla, že její příjem je 15 274 Kč měsíčně, k čemuž měla předložit jako doklad potvrzení ČSSZ a složenku, jako své výdaje uvedla výdaje za bydlení a energie 4 000 Kč měsíčně, dopravu, jídlo a osobní náklady 7 000 Kč, celkem 11 000 Kč. 6. Z přehledu transakcí ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 6 100 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy [číslo] byla předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] adresovala žalované přípis, v němž jí oznamovala, že svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do [datum]. 10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením předžalobní výzvy. 19. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet