22 C 161/2023-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 986,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru [číslo] dle níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 16,99 % ročně v měsíčních splátkách po 2 529 Kč počínaje prosince 2021. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatky, jakož i pojištění pro případ nemožnosti splácet částku ve výši 222 Kč. Z důvodu neplacení úvěru žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Celková částka sestávala z jistiny 130 000 Kč, úroku 11 916,50 Kč, pojištění 1 420 Kč, upomínky 1 800 Kč a zákonného úroku z prodlení 196,40 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil do splatnosti celkem 5 346 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kde uvedl, že je jeho příjem 27 522 Kč měsíčně, což pracovník žalobkyně ověřil na základě potvrzení o příjmu, dále žalovaného ověřila v interních i externích databázích a nezjistila žádné negativní informace. Žalovaný uvedl, že má splátky 0 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti další poskytnuté úvěry, a to úvěr se splátkami 6 935 Kč (část úvěrů byla předmětem konsolidace), přičemž s novou splátkou 2 529 Kč, by splátkové zatížení činilo 7 951 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, žalobkyně jeho výdaje stanovila dle interního ekonomického modelu na 6 777 Kč a zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu a dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, k němuž byl řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 529 Kč s roční úrokovou sazbou 16,99 % ročně a měl být poskytnut jako účelový za účelem konsolidace a úhrady dluhu žalovaného u žalobkyně na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] v částce určené ke splacení 29 485 Kč a u [právnická osoba] ve výši 11 048 Kč. Zbylé prostředky mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Žalovaný měl úvěr splácet ve 94 splátkách po 2 529 Kč inkasem z účtu č. [bankovní účet], dále je ve smlouvě obsaženo ujednání o sjednání pojištění ve výši 222 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet úvěr. 4. Z listiny označené jako Podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr 130 000 Kč a uhradil částku 5 346 Kč. 5. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u NsP [obec] [část obce], p.o. na dobu určitou do [datum] s průměrným příjmem za posledních 6 měsíců 27 522 Kč, ze mzdy jsou mu prováděny srážky 14 280 Kč. 6. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru, pokud neuhradí dluh ve výši 10 275 Kč. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně dala žalovanému na vědomí, že úvěr zesplatnila. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 159 506,86 Kč do [datum]. 8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného 27 522 Kč, avšak ze mzdy jsou mu prováděny srážky ve výši 14 280 Kč. Žalobkyně dále nezkoumala, jaké jsou výdaje žalovaného a neověřovala je, jak sama uvedla, vycházela z údajů sdělených žalovaným a interního ekonomického modelu. Použití statistických modelů a údajů o životním minimu může být