22 C 18/2023-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 26 861 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] podle které žalované poskytla na jeho účet částku 20 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu s úrokem 64,85 % ročně, a to v 36 měsíčních splátkách po 1 272 Kč v měsíčních splátkách, uhradil pouze 7 632 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení nové jistiny úvěru 21 671,30 Kč, nákladů na vymáhání 400 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 21 671,30 Kč ode dne [datum] do zaplacení, úrok z částky 18 685,56 Kč ve výši 64,85 % ročně od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v databázích NRKI, [příjmení] a použila tzv. scoring klienta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, a žalovanou jako klientem. Žalovaný smlouvu podepsal dne [datum] a žalobkyně smlouvu podepsala (připojila akceptační doložku) téhož dne. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v 36 měsíčních splátkách po 1 272 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 45 792 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,84 % ročně. 4. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalované, že návrh na uzavření úvěrové smlouvy schválila. (Zjištěno z oznámení o schválení úvěru a dodejky ze dne [datum]). 5. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný na tomto elektronicky vyplněném formuláři uvedl, že má příjem ve výši 21 500 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly uvedeny ve výši životního minima 3 860 Kč a výdaje na bydlení 2 683 Kč. 6. Z výpisu z účtu za období 1. – [datum] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela platbu 21 560 Kč a z výpisu za účtu z období 1. – [datum] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela na účet částku 21 558 Kč. 7. Z výpisu nebankovního registru klientů ze dne [datum] bylo zjištěno, žalovaný dosahuje CBS skóre 459. Z výpisu registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] neměl v evidenci žádný záznam. 8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr dne [datum] a zaplatila 7 632 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že z účtu žalobkyní byla dne [datum] vyplacena na účet žalované částku 20 000 Kč. 9. Z listin označených jako výzva k zaplacení ze dne [datum], [datum], bylo zjištěno, že obsahují výzvu žalobkyně adresovanou žalované, a to k zaplacení dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o úvěru. 10. Z listiny označené jako oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, obsahuje sdělení žalobkyně adresované žalované o tom, že vzhledem k prodlení žalované došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění úvěru. 11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ve lhůtě do 15 dnů od odeslání výzvy. 12. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. 21. Žalobkyně ověřila příjmy žalované z výpisů z účtu, ve vztahu k výdajům žalované však žalobkyně vycházela pouze z obecného zákonného životního minima a sdělení žalované, nijak tyto údaje neověřila. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované také v databázi [příjmení] a NRKI, avšak tyto databáze samy o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Ve vztahu k výdajové stránce bylo zkoumání žalobkyně nedostatečné. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle