22 C 206/2023-79 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 607,10 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru„ mPůjčkaplus“ č. GNN190994137 s jistinou úvěru ve výši 33 000 K, kterou se měl žalovaný zavázat splatit v 60 měsíčních splátkách z po 699,53 Kč měsíčně vždy k 23. dni v měsíci, spolu s úrokem 9,90 % ročně z nesplacení části čerpané jistiny. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně tak úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaný, které kontrolovala v interních a externích databázích. Žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnutí na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně tak požaduje jistinu 26 207,10 Kč, poplatky 400 Kč, úrok 1 154,61 Kč, úrok 6 287,11 Kč, úrok 9,90 % ročně z částky 26 607,10 Kč od [datum] do zaplacení a úrok v zákonné výši z částky 26 607,10 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobkyně podle smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] zřídila a vedla pro žalovaného jako klienta bankovní účet. (Zjištěno ze smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne [datum] a výpisu transakční historie účtu za období od jeho zřízení prosinec 2016 do [datum]). Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný klient uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 33 000 Kč, a to na účet žalovaného mKONTO s číslem [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do [datum] v 60 měsíčních splátkách. Výše měsíční splátky činila 699,53 Kč Smlouva byla podepsána žalovaným prostřednictvím [příjmení] kódu v mobilní aplikaci, a to dne [datum] (Zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN [bankovní účet]). V předschválené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti a jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč (Zjištěno z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ -předschválená nabídka.) Žalovanému na účet přicházely platby úřadu práce, a to příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč a dále platby od [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] a vklady hotovosti, v posledních měsících předcházejících uzavření smlouvy o úvěru žalovaný čerpal další úvěry, a to dne [datum] úvěr 20 100 Kč, dne [datum] úvěr 45 900 Kč a dne [datum] úvěr 53 800 Kč. Co se týče výdajů, z účtu jsou zřejmé výběry hotovosti, platby kartou, převody na jiný účet, není však zřejmé o jaké platby se jedná a které z nich jsou pravidelnými výdaji žalovaného. (Zjištěno z výpisu transakční historie účtu za období od jeho zřízení prosinec 2016 do [datum]) Žalovaný čerpal úvěr ve výši 33 000 Kč a splatil v nepravidelných splátkách částku ve výši 10 694,34 Kč (Zjištěno z historie úvěru GNN190994137). Žalovaný neplatil sjednané částky řádně a včas, proto žalobkyně vyzývala žalovaného k jejich zaplacení. (Zjištěno z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky – odstoupení od smlouvy ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním této žaloby písemnou upomínkou, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání. (Zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a poštovní podací archu ze dne [datum]). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, přičemž tyto údaje neověřila žádnými listinami. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného ze kterého je zřejmé, že žalovaný pobíral příspěvky úřadu práce a přijímal další platby, u kterých však není zřejmé z jakého titulu byly žalovanému placeny, dále z výpisu vyplynulo, že žalovaný čerpal další úvěry bezprostředně před uzavřením smlouvy v celkové výši 119 800 Kč, výdaje z výpisu z účtu není možné jednoznačně specifikovat, žalobkyně navíc sama uvedla, že co se týče výdajů, vycházela z výdajů odhadnutých na zákl