23 C 37/2022-80 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 27 966,40 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 27 966,40 Kč za dobu od 27. 10. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Dětmarovice, obec Dětmarovice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, na listu vlastnictví [číslo] (dále také jako předmětný pozemek). Žalobce je vlastníkem předmětného pozemku ode dne 18. 2. 2009 dosud. Na předmětném pozemku je umístěna stavba místní komunikace, která je vedená v pasportu místních komunikací a která je ve vlastnictví žalované. Žalovaná se stará o opravy a údržbu této místní komunikace. Komunikace je veřejným prostranstvím, neboť se jedná o veřejně přístupný prostor, který může každý užívat bez omezení. Užívání předmětného pozemku není mezi žalobcem a žalovanou smluvně upraveno. Žalovaná za užívání pozemku žalobci, jako vlastníkovi pozemku, nehradí ničeho. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 28. 4. 2021 k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku, na který žalovaná reagovala odmítavě. Žalobce pro ocenění výše bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku nechal vypracovat znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], PhD. znalecký posudek [číslo] ze dne 10. 10. 2021, v němž byla stanovena výše místně obvyklého nájemného za předmětný pozemek, jež činí pro rok 2019 částku 9 676 Kč ročně, pro rok 2020 částku 9 995,70 Kč ročně a pro rok 2021 částku 10 404 Kč ročně. Žalobce svůj nárok modifikoval a požaduje po žalované za bezdůvodné obohacení částku 27 966,40 Kč za období od 1. 1. 2019 do 18. 10. 2022. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky písemnou výzvou ze dne 19. 10. 2022. Žalovaná na to reagovala dopisem ze dne 3. 11. 2021 č. j. OÚD/5108/2021, v němž uvedla, že požadavek žalobce musí být projednán zastupitelstvem a radou obce, které mají proběhnout dne 6. 12. 2021 a následně dne 15. 12. 2021. Výsledek projednání však žalovaná žalobci nesdělila. Žalobce tvrdil, že předpokladem bezdůvodného obohacené žalované je samotná existence a vlastnictví stavby místní komunikace na předmětném pozemku bez řádného právního titulu k užívání pozemku. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ke stavbě místní komunikace žalovaná uvedla, že se jedná o samostatnou stavbu, která je zařazena v pasportu místních komunikací. Podle žalované byla tato místní komunikace vybudovaná nejpozději ke dni 1. 7. 1978, neboť k tomuto dni byla místní komunikace převedena, dnes již neexistujícím státním podnikem [anonymizováno] [obec], jako stavebníkem, do užívání žalované, a to hospodářskou smlouvou číslo HS 333/ III/190/77. Žalovaná nemá k dispozici žádné informace ani dokumenty prokazující, který přesný den byla pozemní komunikace vybudována, zda stavebník disponoval stavebním povolením či měl souhlas vlastníků pozemků ke zřízení stavby apod. Žalované je známo, že některé pozemky byly stavebníkem vykupovány dodatečně. Pozemní komunikace byla vybudována za účelem výstavby černouhelné elektrárny v [obec]. Žalovaná provádí zimní údržbu, opravy a úpravy této místní komunikace. Žalovaná je tak ode dne 1. 7. 1978 v dobré víře o tom, že jí svědčí oprávnění z věcného břemene, resp. nově oprávnění ze služebnosti, spočívající v právu užívat předmětný pozemek za účelem zřízení práva cesty, respektive v právu umístit na předmětném pozemku pozemní komunikaci a tuto udržovat. Žalovaná namítala, že splnila zákonné podmínky řádného i mimořádného vydržení věcného břemene, resp. služebnosti spočívajícího v právu zřídit a udržovat pozemní komunikaci. K mimořádnému vydržení došlo podle žalované samotným plynutím času. Mimořádné vydržení počalo dnem od převzetí stavby, tedy dnem 1. 7. 1978 a žalovaná vydržela oprávnění ze služebnosti dnem 1. 1. 2019, tj. uplynutím 5 let po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 3. Žalovaná dále nesouhlasila s výší nárokovaného bezdůvodného obohacení, která vychází z nesprávně zjištěné obvyklé ceny předmětného pozemku ve znaleckém posudku, který v rámci určení porovnávací hodnoty pozemku započítává ceny obdobných pozemků, jež však nejsou cenami realizovanými, ale pouze cenami nabízenými. Činí tak účelově a výlučně s úmyslem navýšit jednotkovou a poté i celkovou obvyklou cenu předmětného pozemku. Znalecký posudek přitom obsahuje výčet cen ze tří realizovaných transakcí, který lze považovat za dostatečný, a není proto důvod započítávat do porovnávací hodnoty pozemku i ceny obdobných pozemků z nerealizovaných nabídek. Žalovaná dále namítala, že nárokovaná výše bezdůvodného obohacení odpovídá užívání celého předmětného pozemku, avšak pozemní komunikace nezatěžuje celý předmětný pozemek v jeho délce a šířce, ale je umístěna pouze na části předmětného pozemku, což nezohledňuje ani žalobcem předložený znalecký posudek ani skutková tvrzení uvedená žalobcem v žalobě. 4. Žalobce k tomu tvrdil, že žalovaná nemohla řádně ani mimořádně vydržet oprávnění z věcného břemene, resp. nově oprávnění ze služebnosti, neboť nemohla být v dobré víře ohledně držby. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 26. 3. 2009 k vydání bezdůvodného obohacení, na který žalovaná reagovala dopisem datovaným dne 6. 4. 2009, proto od této doby žalovaná musela vědět, že tím působí vlastníku předmětného pozemku újmu a užívá jej bezu souhlasu vlastníka. Navíc žalovaná požadovala převod předmětného pozemku prostřednictvím darovací smlouvy, tedy způsobem pro žalobce nepřijatelným. Žalobce k mimořádnému vydržení dále tvrdil, že k němu nemohlo dojít, protože vydržecí doba nemohla skončit dříve, než pět let od nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. dnem 1. 1. 2019, přičemž nejpozději doručením výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 31. 3. 2015 ztratila žalovaná dobrou víru, že právo odpovídající věcnému břemenu, resp. služebnosti drží oprávněně a její držba nemohla být poctivou. Z absence dobré víry lze následně vyvodit i nepoctivý úmysl. Žalovaná na výzvu žalobce reagovala dopisem datovaným dne 22. 4. 2015, je tedy nepochybné, že jí výzva byla doručena. Žalobce dále uvedl, že požaduje vydání bezdůvodného obohacení za celý předmětný pozemek, nejen za jeho část zastavěnou samotným tělesem místní komunikace, neboť i ty části pozemku nezastavěné stavbou jsou plochou potřebnou k provozu místní komunikace, proto je nutné celý předmětný pozemek kvalifikovat jako veřejné prostranství. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] listu vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 2312 m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, v katastrálním území Dětmarovice, obec Dětmarovice, okres [okres], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Karviná, na listu vlastnictví [číslo]; k pozemku nejsou zapsaná žádná věcná práva sloužící ve prospěch nemovitosti, žádná věcná práva zatěžující nemovitost, poznámky, plomby ani další obdobné údaje. Nabývacím titulem je Potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby [číslo] ze dne 18. 2. 2009. 6. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Dětmarovice za období od 18. 2. 2009 do 18. 2. 2020 ve výši 34 433,10 Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení výzvy, současně navrhl žalované uzavření nájemní smlouvy k předmětnému pozemku a upozornil ji, že pokud nedojde k vydání bezdůvodného obohacení bude řešit věc soudní cestou. 7. Z odpovědi žalované na výzvu ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná reagovala na výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení a sdělila mu, že na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Dětmarovice je již řadu let vybudována průjezdná místní komunikace spojující dvě obce, která je dopravně významná a tento stav existoval již dávno předtím, než žalobce pozemek koupil, tedy dnem 18. 2. 2009, přičemž místní komunikace je volně přístupná a slouží nejen občanům obce Dětmarovice a obce Doubrava, ale také ostatním lidem z okolí a jako taková je vedena v pasportu místních komunikací. Tato místní komunikace je ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. ve vlastnictví obce Dětmarovice a žalovaná jako vlastník se o místní komunikaci stará a vynakládá nemalé částky na její provoz a údržbu, rozhodně se užíváním místní komunikace, která slouží převážně k místní dopravě na území obce, neobohacuje. Žalovaná má za to, že nejsou ve věci ani splněny základní definiční podmínky týkající se bezdůvodného obohacení a z toho vyplývajících důsledků a z těchto důvodů výzvu k vydání bezdůvodného obohacení nemůže akceptovat, neboť k tomu není dán řádný právní důvod. 8. Z vyjádření ke sdělení ze dne 28. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právního zástupce reagoval na vyjádření žalované a sdělil jí, že žalobce nepožaduje bezdůvodné obohacení za místní komunikaci, al