26 C 174/2023-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 796 939,28 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení z částky 796 939,28 Kč a s 8,99% úrokem z částky 796 033,36 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 27. 6. 2022 do 20. 2. 2023 ve výši 62 026,58 Kč a s kapitalizovaným úrokem za dobu od 27. 6. 2022 do 20. 2. 2023 ve výši 47 509,80 Kč Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 15. 11. 2021, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 786 655 Kč. Žalovaná se jej zavázala splatit spolu s 8,99% úrokem z úvěru ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 10 68 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyně úvěr zesplatnila dne 26. 6. 2023 v částce 798 584 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru ze dne 15. 10. 2021, všeobecných obchodních podmínek pro soukromou klientelu, ceníku pro soukromou klientelu, výpisu z úvěrového účtu č [bankovní účet] za dobu od 15. 10. 2021 do 31. 12. 2021, listiny označené jako„ podklady pre súdne konanie“, detailu zadané operace ze dne 15. 10. 2021, předžalobní upomínky ze dne 21. 2. 2023 včetně podacího archu z téhož dne, rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 26. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 7. 2022, listiny označené jako„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 10. 2021 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr bez zajištění ve výši 786 655 Kč. Část úvěru měla být použita na úhradu dluhu u žalobkyně, a to splacení úvěru č. [bankovní účet], zbylá část úvěru byla poskytnuta k volnému použití na běžný účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně 8,99% úroku ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 10 068 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje listopadem 2021 a konče říjnem 2031. Čerpání úvěru v plné výši 786 655 Kč dne 15. 10. 2021 má soud za prokázané z výpisu z úvěrového účtu, ze kterého je patrné, že částka 764 014,60 Kč byla připsána na účet č. [bankovní účet] a částka 22 640,40 Kč byla připsána na účet č. [bankovní účet] a dále z této listiny je patrné, že žalovaná uhradil dvě splátky po 10 068 Kč Celkem uhradila žalovaná částku 40 561,62 Kč jak vyplývá z listiny„ podklady pre súdne konanie“. Dopisem ze dne 26. 6. 2022 odeslaným formou doporučené listovní zásilky dne 9. 7. 2022 oznámila žalobkyně žalované, že rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu ke dni 26. 6. 2022 a vyzvala ji k úhradě částky 798 584 Kč O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána v předžalobní upomínce ze dne 21. 2. 2023, která byla žalované zaslána doporučeně. 5. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované, učinila žalobkyně zjištění z výpisů z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021, a to pokud se jedná o výši jejích příjmů. Na účet po celou dobu byk poukazován rodičovský příspěvek ve výši 6 111 Kč (pouze v září 2021 ve výši 10 000 Kč) a mzda od [právnická osoba] [anonymizováno] v průměrné výši 21 715 Kč a dále výživné ve výši 700 Kč měsíčně. Za období od dubna do června 2021 byla poukázána i nemocenská v celkové výši 15 111 Kč. Z výpisů z účtu je seznatelná i výše nákladů na bydlení (přibližně 10 000 Kč měsíčně) a na nákupy potravin a běžného spotřebního zboží v retailových obchodech i výše splátek úvěrů. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z výše příjmu žalované zjištěného z výpisu z běžného účtu (22 220 Kč) a z výše nákladů zjištěných z ekonomického modelu na základě dat sdělených žalovanou (9230 Kč měsíčně). Z rejstříku CCB bylo zjištěno bankou, že žalovaná v té době splácela tři úvěry se souhrnnou výší splátek 11 419 Kč, přičemž úvěr s jistinou 775 000 Kč a měsíční splátkou 9 919 kč měl být refinancován úvěrem, o který v tomto řízení jde. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru jsou neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. Žalobkyně dle soudu nedostatečně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, o který v řízení jde. Vzhledem k vysoké výši poskytovaného úvěru i výši měsíční splátky, která dosahovala přibližně 45 % čisté měsíční mzdy žalované, měla žalobkyně pečlivěji zkoumat výši nákladů domácnosti žalované. Výsledky získané ekonomickým modelem mohly být alespoň zběžné konfrontovány s údaji ve výpisech z běžného účtu žalované, které žalobkyně měla k dispozici, ale dle svého tvrzení z těchto zjišťovala pouze výši příjmů žalované. Ekonomickým modelem získaná částka výdajů přitom ani nedosahovala výše samotných nákladů na bydlení v nájemním bytě. Žalovaná v domácnosti přitom bydlela s nezletilým dítětem útlého věku (pobírala rodičovský příspěvek) a zřejmě bez otce tohoto dítěte (bylo na její účet placeno výživné). Náklady na domácnost musely tedy zákonitě být významně vyšší, než činil výsledek použitého modelu. Poskytovaný úvěr byl sice tzv. refinancováním v té době již spláceného úvěru, ale ve výsledku úvěrové zatížení žalované bylo, byť nijak výrazně zvýšeno a to, jak co se týče dlužné jistiny, tak i výše měsíční splátky (10 068 Kč na místo 9 919 Kč měsíčně). 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od žalobkyně částku 786 655 Kč a uhradila toliko částku 40 561,62 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 746 093,38 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb, avšak toliko za dobu od 15. 7. 2022 do zaplacení v návaznosti na rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 26. 6. 2022 obsahující výzvu k úhradě celého dluhu, která byla odeslána žalované dne 9. 7. 2022, k doručení došlo v souladu ust. § 573 o. z. dne 13. 7. 2022, další den nastala splatnost uplatněného nároku a žalovaná je v prodlení nejpozději od 15. 7. 2022. Úrok z prodlení za dobu od 15. 7. 2022 do 20. 2. 2023 byl přiznán jako část žalobou uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení, a to ve výši 53 079,94 (vypočteno za 221 dnů prodlení v sazbě 11,75 % ročně z částky 746 093,38 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a procesně úspěšnější žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v plné výši, jelikož její procesní neúspěch byl zcela nepatrný (menší než 10 % předmětu řízení) Celkové náklady řízení žalobkyně činí 91 677,41 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 31 878 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 46 000 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1200 Kč, ná