26 C 256/2023-94 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 367 996,32 Kč spolu s 6,99% úrokem z částky 359 769,79 Kč od 14. 6. 2023 do a s 15% úrokem z prodlení z částky 367 996,32 Kč od 15. 6. 2023. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je právním nástupcem [právnická osoba] s.r.o., která poskytovala finanční produkty pod značkou [anonymizováno] a která zanikla fúzí sloučením s žalobkyní dne 1. 12. 2021. Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2021 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 390 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného 6,99% úroku ve 120 měsíčních splátkách po 4 616 Kč. Poplatek za zprostředkování úvěru byl sjednán ve výši 4 616 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil splátky za březen a duben 2023, byl úvěr ke dni 14. 6. 2023 zesplatněn. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 359 769,79 Kč, úroku ve výši 6 726,53 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč za pozdní úhradu splátek za březen, duben a květen 2023. Dále žalobkyně podrobně popsala průběh kontraktačního procesu a zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin:, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvy o úvěru ze dne 5. 12. 2021, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následného podpisu smlouvy ze dne 15. 6. 2023, fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, potvrzení o vyplacení úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 14. 6. 2023 včetně poštovního podacího archu, výstupů z interní databáze žalobkyně, úvěrové zprávy, výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2018, potvrzení o splnění dluhu ze dne 25. 11. 2021, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 včetně přílohy [číslo] předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2023 včetně historie zásilky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. Dotaz na Československou obchodní banku soud pro nadbytečnost nečinil. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že je právním nástupcem [právnická osoba] s.r.o. [IČO], která zanikla ke dni 1. 12. 2021 v důsledku fúze sloučením se žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 11. 2021 mezi [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Listina s obsahem smlouvy sice nenyla žalovaným podepsána, ale soud má za to, že osobou jednající s úvěrující společností byl žalovaný, jeho totožnost byla dostatečně ověřena zasláním snímků občanského průkazu a řidičského průkazu, přiznání k dani z příjmů a výpisů z jeho běžného účtu. Žalovaný nenamítal, že by smlouvu o úvěru, který po určitou dobu i řádně splácel, uzavřel s jiným obsahem, pro sebe výhodnějším. Dle smlouvy měl být žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 390 000 Kč, na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně 6,99% úroku a poplatku za sjednání úvěru ve výši 7 800 Kč formou 120 měsíčních splátek 4 616 Kč vždy k 5. dni v měsíci počínaje prosincem 2020. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného v celkové výši 74 356 Kč, tj. 16 plateb po 4 616 Kč a platbu částky 500 Kč, poslední platba byla provedena ve dnech 21. 4. 2023. Dopisem ze dne 14. 6. 2023, který byl dle podacího archu odeslán žalovanému dne 15. 6. 2023, oznámila žalobkyně žalovanému, že zesplatnila úvěr pro prodlení s jeho splácením a vyzvala jej k úhradě částky 367 996,32 Kč do 10 dnů. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán předchůdkyní žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 19. 7. 2023, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. 5. Z přiznání k dani z příjmů za rok 2020 bylo zjištěno, že žalovaný v tomto roce dosáhl přímů před zdaněním ze závislé činnosti ve výši 120 000 Kč a z podnikání v oboru kompletační a dokončovací práce ve výši 278 641 Kč, daň z příjmu mu byla vyměřena ve výši 34 950 Kč po odečtení slevy na poplatníka. Z potvrzení o splnění dluhu, bylo zjištěno, že Československá obchodní banka vystavila dne 25. 11. 2021 kvitanci o splnění dluhu ze smlouvy [číslo] dne 24. 11. 2021. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že úvěrující zjišťovala v registru CNCB ([příjmení] Non-banking Credit Bureau) historii splácení úvěrů žalovaným v minulosti a že byly zjištěny dva splácené úvěrové produkty, a to osobní úvěry se zůstatky v té době 302 037 Kč a 840 888 Kč s výší měsíční splátky 3 639 Kč a 11 679 Kč. Z výstupů z interní databáze žalobkyně bylo zjištěno, že že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že dosahuje příjmu 20 000 Kč jako podnikatel na živnostenský list v oboru stavebnictví, další příjem domácnosti činí 9 000 Kč měsíčně, výdaje celkem činí 27 500 Kč, z toho výdaje na bydlení 8 500 Kč měsíčně, žije s partnerkou a jedním vyživovaným dítětem. Z výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, žalovaný je majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, ale totožnost žalovaného jako osoby jednající o uzavření smlouvy byla řádně ověřena zasláním fotokopie osobních dokladů a výpisů z běžného účtu. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si smluvní strany sjednaly. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky úvěru 390 000 Kč na běžný účet žalovaného. Žalovaný nijak nerozporoval obsah listin předložených žalobkyní, a to evidence plateb a potvrzení o proplacení úvěru. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně je právním nástupcem úvěrující společnosti, která zanikla ke dni 1. 12. 2021 fúzí sloučením s žalobkyní. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. 7. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Nezkoumala vůbec výši pravidelných výdajů žalovaného, byť měla k dispozici výpisy z jeho běžného účtu za období několika posledních měsíců. Soud však konstatuje, že úvěr neměl být vůbec poskytnut ani na základě zjištění učiněných úvěrující společností. Žalovaný v té době splácel již dva úvěry a výše splátek těchto úvěru dosahovala více než poloviny jím deklarovaného příjmu domácnosti. Po připočtení splátky dalšího úvěru a deklarovaných nákladů na bydlení by žalovanému z příjmu domácnosti nezůstalo prakticky ničeho na běžnou výživu svou a dalších dvou osob. Poskytovaný úvěr nebyl refinancováním stávajících úvěrů a žalovaný žalobkyni doložil dodatečně, že jeden z úvěrů následně doplatil předčasně. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o hotovostním úvěru jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. 8. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 390 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný přitom uhradil dle listin předložených žalobkyní celkem 74 356 Kč. Bez