26 C 277/2023-18 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 9. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 35 154 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a s 27,28% úrokem z částky 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 4. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl poskytnut žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla převedena na bankovní účet žalované a částka 2 500 Kč byla v souladu se smlouvou převedena na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroku ve formě 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč, tj. celkem 46 000 Kč, vždy k 20. dni v měsíci počínaje květnem 2023. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k jeho zesplatnění ke dni 24. 7. 2023. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč nesplaceného úroku ve výši 2 013 Kč, z tří poplatků po 100 Kč za každou odeslanou upomínku, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, tj. 3 x 499 Kč za prodlení s úhradou celkem tří splátek a dále smluvní pokuty ve výši 1 344 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 30 000 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do 4. 9. 2023. Žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 4. 2023, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 4. 2023 a ze dne 21. 4. 2023, bonity smlouvy, tabulky umoření, dvou čestných prohlášení ze dne 27. 5. 2023 a 27. 6. 2023 včetně potvrzení České pošty a seznamu zásilek, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 7. 2023 včetně podacího lístku ze dne 24. 7. 2023, výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, úvěrových podmínek, posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 19. 4. 2023 včetně dvou výplatních lístků žalované, výsledků nahlížení do registru platebních informací, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, čestných prohlášení žalované ze dne 18. 4. 2023 o výši závazků a výši výdajů a prohlášení ze dne 20. 4. 2023 včetně informace o pozemku. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 4. 2023 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroků ve sjednané výši 27,28 % ročně, tj. celkem 46 000 Kč v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje květnem 2023 a konče srpnem 2026. Úvěr měl být poukázán na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] v částce 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěrové smlouvy jako jeho provize v částce 2 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru, a to pro případ, že v důsledku prodlení zákazníka se úvěr stane splatným v plném rozsahu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením každé jednotlivé měsíční splátky. Žalovaná sice smlouvu nepodepsala, ale vůči žalobkyni se jednoznačně identifikovala verifikační platbou ze svého bankovního účtu ve výši 1 Kč v době uzavírání smlouvy. Žalovaná v průběhu řízení nerozporovala obsah listiny předložené žalobkyní s obsahem uzavřené úvěrové smlouvy. Za této sitace soud dospěl k závěru, že smlouva byla účastníky uzavřena, a to ve znění, jak je zachyceno v listině předložené žalobkyní. 6. Dle listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka vycházela žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované z následujících zjištění. příjem žalované činí 18 800 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 2 500 Kč měsíčně, splácí úvěr po 2 000 Kč měsíčně, vyživuje jedno dítě, součet částek životního minima a normativních nákladů na bydlení činí 17 787 Kč. Žalovaná předložila písemné prohlášení svého druha [jméno] [příjmení], že žalovaná mu přispívá na bydlení částkou 2 500 Kč měsíčně, žalobkyně ověřila si nahlédnutím do katastru nemovitostí skutečnost, že druh žalované je vlastníkem domu, ve kterém bydlí žalovaná. Žalobkyně zjišťovala výši příjmu žalované před uzavřením smlouvy, což je patrné z žalobkyní předložených výplatních lístků žalované za leden a únor 2023 (čistá měsíční mzda 19 461 Kč a 18 159 Kč). Žalobkyně nahlížela před uzavřením smlouvy do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a registru platebních informací, u žalované žádné záznamy nebyly nalezeny. 7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 21. 4. 2023 z účtu žalobkyně byla poukázána částka 27 500 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] (ze kterého byla provedena shora uvedená verifikační platba a který je veden na jméno žalované), jak rovněž částka 2 500 Kč pod stejným variabilním symbolem na účet pana [jméno] [příjmení]. Z listiny označené jako bonita smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně neeviduje u předmětné úvěrové smlouvy žádné platby splátek. Dopisem ze dne 24. 7. 2023 oznámila žalobkyně žalované, že došlo k zesplatnění úvěru ze smlouvy [číslo] současně ji vyzvala k zaplacení dlužné částky. Tento dopis byl odeslán dle podacího lístku na adresu žalované dne 24. 7. 2023. 8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovanou, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaná zaslal žalobkyni podepsané prohlášení a výplatní lístky a dále provedla verifikační platbu ze svého bankovního účtu. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, jelikož se jedná o případ neplatnosti absolutní. 10. V daném případě soud shledal, že žalobkyně sice v dostatečném rozsahu zjišťovala příjmy žalované, avšak pominula zjišťování výše obvyklých skutečných výdajů žalované (vyjma příspěvku placeného druhovi na náklady spojené s bydlením v jeho domě. Pokud se jedná o výdajovou stránku domácího rozpočtu žalované, vycházela žalobkyně z kusých tvrzení žalované uv