26 C 300/2023-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 6. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 537,10 Kč (jistina úvěru 9 918,59 Kč a smluvní pokuta 2 618,51 Kč) a dále kapitalizovaného úroku ve výši 9 045,51 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 842,94 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč a 11,75% úroku z prodlení z částky 9 918,59 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 26. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek a úrok v celkové výši 12 888 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku a úroku v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 26. 4. 2022. Žalovaný však uhradil toliko částku 10 000 Kč Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 2. 2021, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr ze dne 26. 2. 2021, pracovní smlouvy ze dne 19. 11. 2020, výplatních lístků žalovaného za listopad a prosinec 2020, potvrzení o provedení platby ze dne 16. 2. 2021, příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 5. 2020, rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 2. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 včetně podacího archu ze dne 10. 2. 2023, výzvy před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2023 včetně podacího archu ze dne 29. 5. 2023, dopisu ze dne 26. 2. 2023 a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatků a úroku v celkové výši 12 888 Kč, tj. zaplatit celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 1. 2023 na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Postupitel oznámením ze dne 9. 2. 2023 sdělil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 10. 2. 2023. Následně žalobkyně dopisem ze dne 24. 5. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 29. 5. 2023. 6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný vůči úvěrující společnosti prohlásil, že je zaměstnán u [právnická osoba] na dobu určitou do 19. 11. 2023, jeho mzda činí 12 928 Kč měsíčně, je svobodný, má základní vzdělání, v exekucích jsou vymáhány jeho dluhy ve výši 150 000 Kč, na bydlení vynakládá 1 000 Kč měsíčně, na výživné 1 800 Kč měsíčně. Žalovaný úvěrující společnosti předložil pracovní smlouvu, ze které bylo zjištěno, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou na dobu dočasného přidělení, nejdéle však uplynutím tří let ode dne nástupu do práce. Dále žalovaný předložil výplatní lístky, ze kterých bylo zjištěno, že v listopadu 2020 jeho čistá mzda činila 7 364 Kč a v prosinci 2020 12 533 Kč. Dále žalovaný doložil splacení exekučně vymáhaného dluhu vůči [anonymizována tři slova] [územní celek] [anonymizováno] v květnu 2020. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je daná na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Postupitel postoupení pohledávky žalovanému řádně oznámil. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, avšak dle soudu je smlouva neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Úvěrující společnost shledala schopnost žalovaného splácet následně poskytnutý spotřebitelský úvěr. Nicméně z předložené pracovní smlouvy nevyplývá, že by pracovní poměr žalovaného sjednaný na dobu určitou časově pokrýval období splácení úvěru. Žalovaný mylně uvedl v žádosti o úvěr, že pracovní poměr byl sjednán na dobu tří let do 30. 11. 2023. Z pracovní smlouvy naopak vyplývá, že byl sjednán na dobu dočasného přidělení s tím, že skončí nejpozději uplynutím tří let od nástupu do práce. Výdaje žalovaného nebyly zjišťovány vůbec a úvěrující zřejmě vycházel z kusých údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný prohlásil, že exekučně jsou vymáhány jeho dluhy ve výši 150 000 Kč, toto tvrzení úvěrující společnost nebrala zřejmě v potaz, nedotazovala se na zdroj závazků a způsob jejich splácení. Soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zjišťována a že závěr učiněný úvěrující společností o schopnosti žalovaného splácet řádně tento konkrétní spotřebitelský úvěr je minimálně předčasný. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 10 000 Kč, vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 5 000 Kč a proto byl zavázán k zaplacení žalobkyni částky 5 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. v žalobkyní požadované sazbě, ale toliko za dobu od 3. 6. 2023 do zaplacení v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou dne 29. 5. 2023, k jejímuž doručení žalovanému došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 1. 6. 2023, další den nastala splatnost a v prodlení je žalovaný nejpozději od 3. 6. 2023. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady.