26 C 337/2023-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 8. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 46 814,71 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z této částky od 30. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 56 052,59 Kč a 7 964,91 Kč a dále zaplacení částky 18 210,92 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z této částky od 26. 8. 2023 do zaplacení a částky 699 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022. Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 11. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč v hotovosti za poplatek ve výši 72 044 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku a úroku v 30 měsíčních splátkách se splatností poslední splátky dne 30. 7. 2022. Žalovaný však uhradil toliko částku 18 776,70 Kč. Částka 46 814,71 Kč představuje nesplacenou jistinu a částka 18 210,92 Kč představuje smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za každý den prodlení a byla uplatněna za období od 31. 7. 2022 do 24. 8. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 2. 2020, smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, zákaznické karty dne 11. 2. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 12. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 a ze dne 15. 2. 2023 včetně podacího archu ze dne 16. 2. 2023, výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 včetně podacího archu ze dne 5. 6. 2023, dopisu ze dne 3. 4. 2023 a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 2. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 49 000 Kč, z toho 39 878 Kč v hotovosti a 9 122 Kč na refinancování úvěru ze smlouvy [číslo]. Žalovaný potvrdil převzetí částky 39 878 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku, poplatku za doplňkové pojištění a úroku v celkové výši 72 044 Kč, tj. zaplatit celkem 121 044 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 4 035 Kč (poslední splátka 4 029 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že je svobodný, žije s rodiči má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] ja zámečník s příjmem 11 410 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí 10 000 Kč měsíčně a výdaje 6 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 12. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Postupitel oznámením ze dne 20. 12. 2023 sdělil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, doručení tohoto oznámení žalovanému nebylo v řízení prokázáno. Žalobkyně o postoupení pohledávky uvědomila žalovaného dopisem ze dne 15. 2. 2023 a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 16. 2. 2023. Následně žalobkyně dopisem ze dne 29. 5. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 5. 6. 2023. 1. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je daná na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, avšak dle soudu je smlouva neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 39 878 Kč. Čerpání úvěru v částce 9 122 Kč nebylo v řízení nijak prokázáno. Žalobkyně přes výzvu soudu učiněnou v předvolání k jednání neprokázala, že skutečně došlo k poukázání částky 9 122 Kč na splacení dluhu žalovaného vůči úvěrující společnosti z jiné úvěrové smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný částku 18 776,70 Kč, vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 21 101,30 Kč, a proto byl zavázán k zaplacení žalobkyni částky 21 101,30 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. v žalobkyní požadované sazbě, ale toliko za dobu od 10. 6. 2023 do zaplacení v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou dne 5. 6. 2023, k jejímuž doručení žalovanému došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 8. 6. 2023, další den nastala splatnost a v prodlení je žalovaný nejpozději od 10. 6. 2023. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady.