26 C 496/2022-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 24 939 Kč spolu se zákonným 8,25 % úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2021 do zaplacení, částky 4 515 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvního úroku z prodlení (opraveno na smluvní pokutu) z částky 24 939 Kč od 15. 5. 2021 do 12. 8. 2021 ve výši 0,1 % denně. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 4. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně postupovala podle interní metodiky, nahlížela do databází a vycházela z informací získaných od dlužníka. Žalovaný úvěr včetně poplatku ve sjednané lhůtě do 15. 4. 2021 nesplatil. Dlužná částka sestává z jistiny 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 800 Kč, poplatků za sjednané služby 139 Kč, účelně vynaložených nákladů 4 515 Kč (35 Kč x 129 dní od 15. 5. 2021 do 23. 7. 2021) a smluvní pokuty z částky 24 939 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 15. 5. 2021 do 12. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: všeobecných obchodních podmínek, standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku platného od 1. 9. 2020, smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, snímku občanského průkazu žalovaného, souhlasu se zpracováním osobních údajů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, autorizace ověření totožnosti, výpisu o potvrzení úvěruschopnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, listiny označené jako identifikované příjmy, předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 2. 10. 2020 do 14. 4. 2021 a potvrzení o platbě [právnická osoba] ze dne 8. 2. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 4. 2021 mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku, tj. celkem uhradit částku 25 104 Kč ve lhůtě do 14. 5. 2021. Tato listina sice není podepsána žalovaným, ale dle soudu žalobkyně dostatečně ověřila totožnost osoby s ní jednající, jelikož žalovaný poskytl žalobkyní fotokopií svého občanského průkazu a umožnil jí nahlížení do výpisu ze svého bankovního účtu. Soud má tedy za to, že žalovaný skutečně jednal se žalobkyní o uzavření smlouvy, a jelikož žalovaný nenamítal, že by smlouvu neuzavřel, případně, že by ji uzavřel ve znění odlišném, než vyplývá z listiny předložené žalobkyní, má soud za to, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena ve znění, které je obsaženo v listině předložené žalobkyní. Z potvrzení o platbě [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2021 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána částka 20 000 Kč, jako FlexiFin půjčka s variabilním symbolem [číslo]. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným o tom, že žije sám, jeho výdaje činí 10 000 Kč měsíčně a příjem 30 000 Kč měsíčně s tím, že ověřený příjem činil 28 166 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 2. 10. 2020 do 14. 4. 2021 bylo zjištěno následující: na tento účet byla poukazována mzda od plátce [právnická osoba], a to v listopadu 2020 ve výši 33 225 Kč, v prosinci 2020 ve výši 35 336 Kč, v lednu 2021 ve výši 20 610 Kč (a platba od [obec] správy sociálního zabezpečení ve výši 5 222 Kč), v únoru 2021 ve výši 31 170 Kč, v březnu 2021 ve výši 27 688 Kč a dne 13. 4. 2021 ve výši 32 548 Kč dále jsou z výpisu patrné platby za elektřinu ve výši 380 Kč měsíčně a za nájem ve výši 5 790 Kč měsíčně a dále občasné platby kartou v obchodech Kaufland a [obec] dále je patrné čerpání spotřebitelských úvěrů od [právnická osoba] ve výši 30 000 Ke, [právnická osoba] ve výši 3 000 Kč a [právnická osoba] ve výši 12 000 Kč, to vše v dubnu 2021 a dále splácení úvěru společnostem [právnická osoba], O.K.V. [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [právnická osoba] v březnu 2021 na účet došly platby od [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 27 500 Kč, [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč, [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč a v únoru 2021 od [anonymizována tři slova] ve výši 75 000 Kč dále z výpisu z účtu je patrné, že žalovaný provozoval kurzové sázkové hry, a to u [právnická osoba] a [právnická osoba] (od této společnosti došly na účet platby ve výši 30 000 Kč a 40 000 Kč), dále na výpisu z účtu je větší množství odchozích trvalých plateb z neurčeným účelem a platby od kyperských [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. 5. Žaloba se jeví soudu toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina obsahující smluvní ujednání sice nebyla podepsána žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný zaslal žalobkyni snímek svého občanského průkazu a umožnil ji nahlížení do výpisů ze svého běžného účtu. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si účastníci sjednali. Taktéž bylo prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému převodem na jeho bankovní účet. Soud nicméně vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem ustanoveným v ust. § 86 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 6. Žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala příjmy žalovaného (mzda od [právnická osoba]), jejich výše dle výpisů z běžného účtu by za určitých okolností postačovala k řádnému splácení úvěru. Nicméně dle soudu nebyly řádně zjišťovány pravidelné výdaje žalovaného, které evidentně výrazně přesahují žalovaným uváděnou částku 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dle soudu nezohlednila rizika plynoucí ze sázení kursových sázek na internetu žalovaným a zejména pak skutečnost, že žalovaný v období od února do poloviny dubna 2021 si vzal úvěry od nebankovních společností v celkové výši 182 000 Kč, což představuje přibližně šestinásobek jeho mzdy. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zjišťována a z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 7. V řízení uplatněný nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od žalobkyně částku 20 000 Kč, netvrdil, že by cokoliv uhradil, vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši přijaté částky, tj. 20 000 Kč a proto byl zavázán k zaplacení žalobkyni této částky, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z., a to vše za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na předžalobní výzvu, která byla odeslána dne 25. 8. 2022, k jejímu doručení došlo dle § 573 o. z. dne 30. 8. 2022, následující den nastala splatnost a nejpozději od 1. 9. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 20 000 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán v požadované procentní sazbě, která nepřevyšuje sazbu zákonných úroků z prodlení platnou k prvnímu dni prokázaného prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené,