26 C 87/2023-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 12. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 821,02 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení a 8,05 % úrokem z částky 18 821,02 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 191,76 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 587,17 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 2. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o povoleném přečerpání jako dodatek ke smlouvě o účtu, na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši úvěrového limitu. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni 30. 12. 2021. Ke dni 22. 12. 2022 činila dlužná jistina 18 821,02 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v rejstřících NRKI a BRKI a celkově vyhodnotila finanční situaci žalovaného a to i z výpisů z jeho běžného účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o založení Junior účtu ze dne 16. 8. 2020, žádosti o založení poštovního účtu ze dne 7. 8. 2017, žádosti o kontokorent ze dne 16. 2. 2019, smlouvy o kontokorentu [číslo] ze dne 16. 2. 2019, předsmluvní informace ke kontokorentu, obchodních podmínek pro povolení přečerpání účtu a ČSOB studentského konta, oznámení o využití oprávnění – nedodržení podmínky kontokorentu včetně dodejky, výzvy ze dne 7. 10. 2021 včetně dodejky, oznámení o neplnění podmínky kontokorentu ze dne 9. 9. 2021, výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od února 2019 do listopadu 2020, informace z Credit Bureau, předžalobní upomínky ze dne 6. 12. 2022 včetně potvrzení o podání ze dne 6. 12. 2022, výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet], výpisů CRIF, výpisu o čerpání kontokorentu a historického výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: dne 16. 2. 2019 požádal žalovaný žalobkyni o kontokorentní úvěr ke svému běžnému účtu [číslo] ve výši limitu 25 000 Kč. V žádosti uvedl, že je podnikatel a svobodný. Neuvedl nic ohledně svého vzdělání, způsobu bydlení, příjmu z podnikání a oboru podnikání. Téhož dne účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentu [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut k jeho běžnému účtu úvěr ve výši 25 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 17,9 % ročně. Běžný účet, ke kterému byl zřízen kontokorentní úvěr, byl žalobkyní žalovanému zřízen na základě žádosti o založení účtu Junior účtu ze dne 16. 8. 2000 a dne 7. 8. 2017 na základě žádosti žalovaného byl převeden na tzv. poštovní účet. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] a z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno čerpání kontokorentního úvěru, kdy toto započalo dne 20. 5. 2021, kdy naposledy byl čerpaný kontokorentní úvěr žalovaným zcela splacen. Od následujících čerpání již nenavazovalo žádné splácení. Postupným čerpáním bylo dosaženo dne 9. 12. 2021 zůstatku - 18 821,02 Kč. Tento pak v nezměněné výši trval až do 18. 11. 2022. Upomínkou ze dne 9. 9. 2021 a výzvou ze dne 7. 1. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému, že žalovaný neplní jednu z podmínek kontokorentního úvěru, tj. dosažení kreditního obratu na běžném účtu ve výši minimálně 50 % úvěrového limitu. Žalobkyně jej vyzvala ke splnění této povinnosti do konce příslušného kalendářního měsíce. Dopisem ze dne 9. 12. 2021 označeným jako oznámení o využití oprávnění sdělila žalobkyně žalovanému, že nezajistil na svém běžném účtu kreditní obrat ve výši minimálně 50 % úvěrového limitu, a proto byl kontokorentní úvěr zesplatněn ke dni 30. 11. 2021, současně došlo ke snížení limitu na 0 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, jejíž výše v oznámení uvedena nebyla. Tento dopis byl odeslán na adresu žalovaného dne 10. 12. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 6. 12. 2022, která byla podána na poště téhož dne. 6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak z listiny označené jako CBCB Informace bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o kontokorentu žalovaný splácel jeden úvěr s výší jistiny 122 710 Kč po 1 753 Kč měsíčně. Tento byl čerpán dne 5. 11. 2018 a žádné dluhy na splátkách zaznamenány nebyly. Dále byl evidován jeden ukončený splátkový úvěr splácený v letech 2010 až 2017, kdy se jednalo celkem o 84 splátek a žalovaný několik měsíců byl v prodlení s úhradou jedné až dvou měsíčních splátek. Dále byly evidovány dva nesplátkové ukončené kontrakty, a to mimo jiné kontokorent čerpaný v letech 2008 až 2016, kdy u tohoto došlo k zesplatnění úvěru bankou. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od srpna 2018 do února 2019 bylo zjištěno následující: na účet docházely platby od několika subjektů, kdy mohlo jednat o subjekty, se kterými žalovaný spolupracoval. Na účet tak došlo celkem 16 plateb od [právnická osoba] s.r.o. v celkové výši 475 600 Kč v době od srpna do prosince 2018 a dále 11 plateb od [jméno] [příjmení] v celkové výši 372 900 Kč od srpna 2018 do února 2019, dále 2 platby za rekonstrukci bytu – [anonymizováno] v lednu a únoru 2019 ve výši 74 320 Kč a jedna platba od [právnická osoba] v lednu 2019 ve výši 65 000 Kč. Dále dne 5. 11. 2018 žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl připsán na jeho běžný účet. Žalovaný z účtu prováděl výběry větších částek v hotovosti a dále platby kartou, zejména na čerpacích stanicích, v elektroprodejnách, hobby marketech, prodejnách stavebnin a hypermarketech. Není patrné, zda se jednalo o nákupy pro jeho osobní spotřebu, anebo pro potřebu jeho podnikání. Z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Zjišťovala sice výši příjmu žalovaného i způsob splácení dosavadních závazků žalovaným, ale zcela pominula zjišťování výše a struktury pravidelných výdajů žalovaného. Pokud žalobkyně dle svých tvrzení vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného, pak soud konstatuje, že z těchto si nelze učinit ucelený obraz o finančním hospodaření žalovaného. Byť se jednalo o účet osobní, docházely na něj i platby související s podnikatelskou činností žalovaného a je velice pravděpodobné, že i alespoň část nákladů na podnikání byla hrazena z tohoto účtu. Naopak platby za bydlení či energie z výpisů patrné nejsou. Kreditní obrat na účtu byl v té době značný, žalobkyně však nezjišťovala výší nákladů žalovaného jako podnikatele – řemeslníka na dosažení těchto příjmů Za této situace měla žalobkyně věnovat větší pozornost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to vzhledem ke zjištěním ohledně problémů žalovaného se splácením úvěrů v minulosti. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a nárok uplatněný v tomto řízení by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal od doby posle