108 C 50/2024-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 10 132 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 14. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, (dále jen "Smlouva"), na základě které, byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny předloženými doklady. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 16 151 Kč nadále dluží částku 10 132 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 10 132 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , tel. číslo, , dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 12 283 Kč a to v 60ti týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 14 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o zápůjčce. Dne 14. 5. 2018 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že na mateřské dovolené, má k dispozici rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a odhadované (blíže nespecifikované) výdaje ve výši 6 000 Kč. Má jednu vyživovací povinnost. V žádosti jsou uvedeny tzv. další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení a podacího lístku má soud za prokázáno, že dne 14. 12. 2022 společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 16. 12. 2022. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od doručení oznámení, které jí bylo odesláno dne 13. 1. 2023.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku odborné péče. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena karta zákazníka, v níž jsou uvedeny příjmy žalované v podobě rodičovského příspěvku a blíže neurčené výdaje ve výši 6 000 Kč. Kalkulovány jsou tzv. další příjmy domácnosti, aniž by bylo zřejmé, kde poskytovatel úvěru k tomuto údaji přišel. O těchto důkazních nedostatcích byla žalobkyně u jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a ani přes poučení soudu žádné další důkazy nenavrhla. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 14 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 16 151 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Žalovaná tak své bezdůvodné obohacení již zaplatila a žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly