112 C 57/2024-55 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 38 643,53 Kč s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena pohledávka přechodným věřitelem společností I-Xon, a.s., který pohledávku za žalovaným nabyl od původního věřitele Moneta Money bank, a.s. (dále jen „banka“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty , datum, . Tato pohledávka vznikla ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , dle níž banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 13,9 % ročně, včetně poplatků dle platného ceníku banky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, avšak předepsané splátky řádně neuhradil, a proto banka ke dni , datum, prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 9 533,66 Kč, která byla započtena jednak na úroky a poplatky, jednak na předepsané splátky úvěru. Žalovaný nadále dluží na nesplacené jistině úvěru částku 37 333,53 Kč, a žalobkyně dále požaduje úhradu poplatků sjednaných ve smlouvě ve výši 1 310 Kč, a to za zaslání upomínku částku 600 Kč, za zesplatnění částku 300 Kč a dále 5 x 82 Kč za pojištění schopnosti splácet. Dále je požadován obchodní úrok v kapitalizované výši 3 617,41 Kč (ve výši 13,9 % ročně z dlužných částek za dobu od , datum, do , datum, ), jakož i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 822. 5. 2021 do , datum, ve výši 3 203,83 a dále obchodní úrok ve výši 13,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení, vždy z částky 37 333,53 Kč od , datum, do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že zkoumá úvěruschopnost žalovaného splácet tak, že banka vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný v žádosti o úvěr ze dne , datum, , jeho příjem ověřila na základě doloženého dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti, kdy žalovaný garantoval příjem ve výši 25 433 Kč a uvedl, že čistý příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Dále zohlednila částku životního minima žalovaného dle nařízení vlády a také počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle příslušného zákona o státní sociální podpoře, který zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení a na základě uvedených údajů dospěla k částce 13 913,02 Kč. Výpočet disponibilní částky žalovaného pak byl zjištěn v částce 3 661,27 Kč, kdy od příjmu žalovaného byly odečteny interní splátky ve výši 5 983,71 Kč, externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky ve výši 1 875 Kč a částka 13 913,02 Kč na životní náklady. Banka tedy úvěruschopnost zhodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, ačkoli byl o ni upomínán předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, byla mezi žalovaným jako klientem a , právnická osoba, ., uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím své bankovní identity. Banka se zavázala poskytnou úvěr ve výši 40 000 Kč, úrok činil 13,90 % ročně, měsíční anuitní splátka činila 822,09 Kč, pojištění 82 Kč, úvěr měl být splacen v měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, v celkové výši 59 050,44 Kč. v článku III smlouvy byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný (zjištěno ze smlouvy o úvěru, občanského průkazu žalovaného a parametrů Smart banky).4. Z listiny nazvané Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, soud zjistil, že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání shora uvedené smlouvy individuálně, vyšla z jeho příjmu ověřeného z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr ve výši 25 433 Kč, (šlo o jediný jeho příjem), žalovaný byl rozvedený, měl dvě vyživovací povinnosti, bydlel v družstevním bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení byl bankou definován ve výši 63,58 %, celkový měsíční příjem domácnosti byl bankou uveden ve výši 40 000 Kč (bez označení dalších zdrojů), výše interních splátek žalovaného činila částku 5 983,71 Kč a externích splátek 1 875 Kč měsíčně. Banka dále uvedla, že do výdajů žalovaného byly započteny jeho výdaje doložené v žádosti o úvěr a dále pak částka životního minima dle nařízení vlády a částka normativních nákladů na bydlení dle údajů vydaných Českým statistickým úřadem. Vlastní metodikou banka dospěla k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 40 000 Kč částkou 822 Kč měsíčně.5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, a z platební historie smlouvy č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že ke dni , datum, činil dluh na jistině úvěru částku 37 333,53 Kč, na poplatcích, pojištění a pokutách částku 1 310 Kč, neuhrazený smluvní úrok činil 3 617,41 Kč, neuhrazený úrok z prodlení z jistiny částku 2 824,21 Kč a u úroku částku 379,62 Kč, celkem nesplacená částka činila 45 464,77 Kč. Úvěr ve výši 40 000 Kč byl čerpán dne , datum, , žalovaný zaplatil bance celkem částku 9 533,66 Kč tak, že řádně uhradil předepsané splátky 904,09 Kč v měsících červnu 2021 až prosinci 2021 a červenci až září 2022, v lednu 2022 až dubnu 2022 a červnu 2022 uhradil vždy 82 Kč, dne , datum, uhradil 7,26 Kč a dne , datum, uhradil 74,74 Kč, naposledy byla zaplacena splátka úvěru dne , datum, . Bankou byl žalovanému vyúčtován poplatek za upomínku ve výši 600 Kč dne , datum, a ve výši 300 Kč za zesplatnění dne , datum, .6. Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 42 368,05 Kč do , datum, . Dopis byl odeslán žalovanému poštou na adresu trvalého pobytu dne , datum, , což bylo doloženo výpisem podaných zásilek z uvedeného dne.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že banka jako postupitel postoupila společnosti I-Xon a.s. jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy a její postoupení bylo žalovanému bankou písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že společnost I-Xon a.s., jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy a její postoupení bylo žalovanému postupitelem písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně téhož dne (dle podacího archu). Žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž jej vyzvala k úhradě částky 53 151,93 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).8. Z ostatních listinných důkazů (sazebník, všeobecné obchodní podmínky, základní produktové podmínky, upomínka vyhotovená pro žalovaného) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) a žalovaným byla distančně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 1824 a násl. a ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), dle které předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, což nebylo v řízení zpochybněno a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných splátkách po 904,09 Kč spolu se sjednanými úroky a poplatky za pojištění. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy bylo prokázáno, že na úvěr uhradil celkem 9 533,66 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z. a žalobkyně je tedy ve sporu aktivně legitimována10. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od , datum, , musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Pokud jde o aktivní stránku, žalobkyně uvedla, že vycházel