117 C 139/2024-74 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 23 507,67 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným, po řádném prověření jeho úvěruschopnosti, dne 7. 10. 2021 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 819 Kč, kdy první splátka byla splatná den 11. 11. 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,71 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku ve webovém rozhraní žalobkyně, které je v podstatě obdobou internetového bankovnictví. K čerpání úvěru došlo dne 8. 10. 2021. Žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně v souladu s čl. 5.2 úvěrových podmínek úvěr ke dni 19. 7. 2023 zesplatnila a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 19. 7. 2023. Žalovaný na výzvu nereagoval a po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 41 880 Kč. Žalobkyně požaduje celkovou pohledávku ve výši 23 507,67 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 23 358,67 Kč (zbývající část neuhrazené jistiny úvěru) a dlužného poplatku za sjednané pojištění ve výši 149 Kč splatného dne 19. 7. 2023 (zahrnut v 21. splátce). Současně žalobkyně požaduje po žalovaném i příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 19,71 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 23 358,67 Kč, který kapitalizovala ke dni sepsání v částce 1 621,36 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 23 358,67 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru a dlužného poplatku, tj. z částky 23 507,67 Kč, který kapitalizovala za dobu od 3. 8. 2023 do 30. 10. 2023 v částce 859,80 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 23 507,67 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení. Na předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním, která byla ve věci nařízena na den 12. 6. 2024 a den 16. 7. 2024 a k nimž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v případě jednání dne 16. 7. 2024 rovněž v nepřítomnosti omluveného zástupce žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 7. 10. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala mimo jiné poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 45 000 Kč bankovním převodem, který se žalovaný zavázal splatit 36 měsíčními splátkami po 1 819 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,71 % (celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 60 120 Kč) a pojistným ve výši 149 Kč měsíčně v rámci sjednaného balíčku pojištění MAX+. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně. V záhlaví smlouvy je u údajů úvěrovaného uvedeno, že žalovaný je rozvedený, zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 50 000 Kč a bydlí v podnájmu. Smlouva byla žalovaným podepsána uvedením PIN kódu „, Anonymizováno, “ zaslaným na jeho telefonní číslo dne 8. 10. 2021 v 10:34 hodin (prokázáno Smlouvou o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 10. 2021, kopií , podezřelý výraz, , občanského a řidičského průkazu žalovaného a informacemi o činnosti klienta). Dle potvrzení o ověření bonity klienta vystaveného žalobkyní vycházela žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet z informací, dle kterých byl žalovaný zaměstnán s příjmem 50 000 Kč měsíčně čistého, bydlel v podnájmu, neměl žádné děti a měsíční výdaje domácnosti uvedl v žádosti ve výši 23 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registru ISIR, NRKI a CEE s negativním výsledkem (prokázáno potvrzení o ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik ze dne 30. 10. 2023 a úvěrovou zprávou). Dne 8. 10. 2021 poskytla žalobkyně žalovanému částku 45 000 Kč převodem na jeho běžný účet. Žalovaný uhradil pouze 20 splátek, tj. celkem 41 880 Kč, poté již na dluh neuhradil ničeho (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy a platební historií smlouvy). Dne 19. 7. 2023 vyzvala žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou závazků žalovaného ke splacení celého úvěru včetně příslušenství v celkové výši 30 926,01 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 19. 7. 2023 a podacím archem ze dne 20. 7. 2023). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu dne 15. 9. 2023 doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno Předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 9. 2023 a podacím archem ze dne 15. 9. 2023). Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. Z dalších doložených listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.4. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 7. 10. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 45 000 Kč převodem na jeho bankovní účet a ten se jej zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,71 % a pojistným ve výši 149 Kč měsíčně, a to 36 měsíčními splátkami po 1 819 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané úvěrové smlouvy vycházela z tzv. kreditního scóre, kdy je vycházeno z informací sdělených žalovaným a je posuzována jeho příjmová i výdajová stránka žalovaného a jeho domácnosti při využití statistického modelu. Bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 50 000 Kč měsíčně, jeho životního minima ve výši 3 860 Kč a normativních nákladů na bydlení ve výši 5 310 Kč, byly zohledněny splátky dalších závazků žalovaného u žalobkyně ve výši 4 768 Kč a splátky u jiných společností ve výši 10 198 Kč. Žalovaný byl dále lustrován v registrech NRKI, ISIR a CEE s pozitivním hodnocením a úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že k datu uzavření úvěrové smlouvy neměl žalovaný žádné splátky po splatnosti a několik úvěrů byl schopen řádně hradit. Žalovaný rovněž žalobkyní řádně hradil splátky po dobu delší než 1 rok, tj. od listopadu 2021 do dubna 2023, z čehož je dle žalobkyně nepochybné, že byl schopen předmětný úvěr splácet. Na základě tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování má soud má za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou péčí. Z potvrzení o ověření bonity klienta vystaveného žalobkyní dne 30. 10. 2023 vyplývá, že žalobkyně při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vycházela z žalovaným sdělených údajů, aniž by bylo tvrzeno či prokázáno, že příjmy a výdaje žalovaného byly blíže specifikovány a ověřeny. Z úvěrové karty žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy další 4 existující závazky. Při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela ze svého statistického modelu pracujícího s výší životního minima žalovaného a normativních nákladů na bydlení, aniž by byla zjištěna skutečná výše výdajů žalovaného. Je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vyb