117 C 312/2024-59 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 12 296,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 29. 12. 2022 uzavřela Smlouvu o hotovostním úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 1 087 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 15,49 % p. a., jehož výše byla sjednaná smlouvou o úvěru, a to vždy k 11. dni v měsíci počínaje dnem 11. 2. 2023. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč. Žalovaný také podpisem smlouvy přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr. Před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyně zabývala prověřením úvěruschopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Při zkoumání příjmové složky vycházela z příjmu deklarovaného žalovaným ve výši 27 000 Kč, tento byl ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti, celkové měsíční výdaje domácnosti uvedl ve výši 17 000 Kč. Tyto údaje žalobkyně ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby dalších závazků žalovaného žalobkyně zjišťovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Byly zjištěny splátky dalšího úvěru ve výši 2 401 Kč. Žalovaný byl také ověřován v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmů vypočetla žalobkyně disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 8 073 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen z tohoto disponibilního příjmu splácet další úvěr s měsíční splátkou 999 Kč. Žalovaný však řádně své povinnosti ze smlouvy nesplnil. Uhrazeny byly pouze splátky od 11. 2. 2023 do 11. 1. 2024, ode dne 11. 2. 2024 žalobkyně neeviduje žádnou úhradu. Dle bodu 5 smlouvy má žalobkyně nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním čl. 5 smlouvy o úvěru ve spojení s podmínkami pro používání úvěru dne 17. 4. 2024 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou úvěru částku 11 032,89 Kč, nesplaceným úrokem z úvěru kapitalizovaným za dobu od 11. 1. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 414,30 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč a dlužným pojistným ve výši 264 Kč. O zesplatnění úvěru žalobkyně žalovaného informovala dopisem – předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2024. Zesplatněním se stal závazek žalovaného splatným v plné výši ke dni 17. 4. 2024. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 11 032,89 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od 11. 1. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 414,30 Kč a dále ve výši 15,49 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 4. 2024 do 11. 5. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 12. 5. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 264 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny úvěru ve výši 14,75 % ročně za dobu od 27. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 14. 10. 2024, se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně, přičemž vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne 29. 12. 2022 prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit s úrokem ve výši 15,49 % ročně a spolu se sjednaným pojistným ve výši 88 Kč měsíčně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 087 Kč se splatností první splátky ke dni 11. 2. 2023. Splátky měly být hrazeny bezhotovostním převodem na účet žalobkyně pod variabilním symbolem (číslem smlouvy) 1013521731. Dále byl sjednán poplatek za službu žalobkyně ve výši 400 Kč. Při řádném splácení měl být úvěr splacen ke dni 11. 1. 2025 (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 29. 12. 2022 a potvrzením o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2024). Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně zabývala přezkumem schopnosti žalovaného předmětný poskytnutý úvěr splácet. Při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným v žádosti, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s hlavním příjmem ve výši 27 000 Kč, dále má vedlejší příjem ve výši 5 000 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a celkové výdaje jeho domácnosti včetně splátek úvěru činí 17 000 Kč. Z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný má další 2 závazky, a to osobní úvěr se splátkou 2 401 Kč, ze kterého zbývá doplatit částka 38 416 Kč, a kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, ze kterého vyčerpal 1 338 Kč, u tohoto úvěru nebyla splátka stanovena. Příjem žalovaného byl ověřen z výpisu z jeho běžného účtu za období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022, na kterém však byl po celé toto období evidován záporný zůstatek. Dále měl být žalovaný ověřen v bankovním a nebankovním registru klientských informací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, a to bez negativního záznamu. Po zohlednění výdajů a příjmů žalovaného žalobkyně vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 8 073 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr s měsíční splátkou 999 Kč splácet (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru 1013521732 ze dne 18. 4. 2024, úvěrovou zprávou a výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 12. 2022 částku 20 000 Kč převodem na jeho běžný účet (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2024). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem , hodnota, splátek po 1 087 Kč splatných v období od 11. 2. 2023 do 11. 1. 2024, tj. celkem 13 044 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Dne 17. 4. 2024 žalobkyně vypracovala výzvu k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvanou předžalobní výzvu, kterou vyzvala žalovaného k doplacení jeho půjčky ve výši 11 447,19 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a pojistného ve výši 264 Kč. K úhradě dlužné částky v celkové výši 12 711,19 Kč byl žalovaný vyzván nejpozději do 26. 4. 2024 na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, (prokázáno výzvou k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvanou předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2024). Doklad o odeslání této výzvy žalovanému nebyl soudu doložen. Z dalších předložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena dne 29. 12. 2022 smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet, a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem, sjednaným pojištěním a sjednanými poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 24 měsíčních anuitních splátkách po 1 087 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 27 000 Kč, informace o existenci dalšího závazku se splátkou 2 401 Kč měsíčně a neexistenc