117 C 362/2024-61 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 43 696 Kč s příslušenstvím a částky 19 016 Kč s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s dohodnutým úrokem z čerpaného úvěru ve výši 150,84 % ročně splatit žalobkyni ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 788 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2016. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena na základě informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 29. 4. 2016. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Do zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni pouze částku v celkové výši 15 152 Kč, a to platbou ve výši 3 788 Kč ze dne 12. 7. 2016, ze dne 12. 7. 2016, ze dne 12. 8. 2016 a ze dne 11. 10. 2016. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobkyni v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 688 Kč, tj. ve výši 4x 303,04 Kč za prodlení v délce 15 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, , 4, 5 a 6, a ve výši 3x 492,44 Kč za prodlení v délce 30 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, , 6 a 7. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně 60. dnem prodlení s úhradou splátky úvěru č. , hodnota, dle čl. 6.3 smlouvy k zesplatnění úvěru, a to k datu 12. 10. 2016. Zesplatněním úvěru se veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí jistiny úvěru, která tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 48 756 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru po jeho zesplatnění bylo dle bodu 6.5. smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění za každý den prodlení, tj. od 24. 1. 2017 do zaplacení. Dále bylo v bodu 2.2. smlouvy sjednáno, že úroky za poskytnutý úvěr budou i po zesplatnění nadále přirůstat k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný na svůj dluh částku v celkové výši 7 747,75 Kč, a to platbou ze dne 1. 3. 2018 ve výši 103,33 Kč, platbou ze dne 17. 5. 2018 ve výši 474,41 Kč, platbou ze dne 17. 7. 2018 ve výši 981,43 Kč, platbou ze dne 10. 10. 2018 ve výši 471,33 Kč, platbou ze dne 26. 10. 2018 ve výši 1 020 Kč, platbou ze dne 28. 11. 2018 ve výši 697,25 Kč, platbou ze dne 30. 12. 2020 ve výši 1 000 Kč, platbou ze dne 25. 1. 2021 ve výši 1 000 Kč a platbou ze dne 24. 5. 2021 ve výši 2 000 Kč. Poté již žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. K úhradě jednotlivých dlužných částek i k úhradě celého dluhu byl žalovaný žalobkyní vyzýván, avšak bezúspěšně.2. Žalobkyně se tedy žalobou po žalovaném domáhá úhrady částky 43 696 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 41 008,25 Kč (tj. jistina úvěru ke dni zesplatnění odpovídající původní jistině úvěru ve výši 37 288,52 Kč a úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 11 467,48 Kč po odečtení plateb provedených po zesplatnění úvěru), smluvní pokuty za prodlení ve výši 2 688 Kč, dále smluvní pokuty po zesplatnění úvěru ve výši 19 016 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 48 756 Kč za dobu od 24. 1. 2017 do data vyhotovení žaloby. Dále žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny úvěru a smluvní pokuty ve výši 2 688 Kč za dobu od 24. 1. 2017 do zaplacení se zohledněním jednotlivých provedených plateb a úroku z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 37 288,52 Kč za dobu od 24. 1. 2017 do zaplacení, přičemž úrok žalobkyně požaduje ve výši 95,58 % ročně namísto sjednané výše 150,84 % ročně. Výše úroku je limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy částkou 109 094 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 20. 11. 2024 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:Dne 13. 4. 2016 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s tím, že poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou sjednanou ve výši 150,84 % ročně (celkem 68 184 Kč) splatí žalobkyni v 24 měsíčních splátkách po 3 788 Kč. Žalobkyně tento úvěr dne 29. 4. 2016 schválila (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 13. 4. 2016, předsmluvním formulářem ze dne 5. 10. 2017, informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěrů ze dne 13. 4. 2016, oznámením o schválení úvěru ze dne 2. 5. 2016 včetně přiložené dodejky). Před schválením úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán s průměrným příjmem ve výši 15 000 Kč měsíčně, byl svobodný, bezdětný, bydlel s partnerkou v nájmu, náklady na bydlení činily 4 000 Kč, jeho další výdaje žalovaného a jeho partnerky činily 3 800 Kč, splátky dalších závazku (půjček, úvěrů, spoření, pojištění apod.) činily 200 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy, mzdových výměrů, výplatních lístků a částečných výpisů z jeho běžného účtu (prokázáno hodnocením klienta ze dne 13. 4. 2016, prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne 13. 4. 2016, pracovní smlouvou ze dne 1. 12. 2015 včetně dodatku ze dne 1. 12. 2015, mzdovým výměrem ze dne 1. 12. 2015 a ze dne 1. 1. 2016, zdravotním záznamem ze dne 15. 2. 2016, výplatním lístkem za měsíc březen 2016, částečným výpisem z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2015 a leden, únor a duben 2016, kopií občanského průkazu žalovaného a výpisem ze záznamů z registru SOLUS ze dne 13. 4. 2016). Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 13. 4. 2016 vyplývá, že žalovaný byl v registru nový nebo měl rozpracované žádosti. , adresa, 000 Kč byla převedena na účet žalovaného dne 29. 4. 2016 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 29. 4. 2016 a částečným výpisem z účtu žalovaného). Žalovaný na svůj závazek částečně plnil, a to platbou ve výši 3 788 Kč ze dne 12. 7. 2016, ze dne 12. 7. 2016, ze dne 12. 8. 2016 a ze dne 11. 10. 2016 a dále v rámci svého insolvenčního řízení platbou ze dne 1. 3. 2018 ve výši 103,33 Kč, platbou ze dne 17. 5. 2018 ve výši 474,41 Kč, platbou ze dne 17. 7. 2018 ve výši 981,43 Kč, platbou ze dne 10. 10. 2018 ve výši 471,33 Kč, platbou ze dne 26. 10. 2018 ve výši 1 020 Kč, platbou ze dne 28. 11. 2018 ve výši 697,25 Kč, platbou ze dne 30. 12. 2020 ve výši 1 000 Kč, platbou ze dne 25. 1. 2021 ve výši 1 000 Kč a platbou ze dne 24. 5. 2021 ve výši 2 000 Kč (prokázáno platební bilancí smlouvy). Dne 14. 11. 2016 a dne 12. 1. 2017 vypracovala žalobkyně výzvy k zaplacení, kterými vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru. Odeslání výzev žalovanému nebylo doloženo (prokázáno Pokusem o smír ze dne 14. 11. 2016 a Výzvou k zaplacení ze dne 12. 1. 2017. Dne 22. 1. 2017 vypracovala žalobkyně oznámení, kterým vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění k jistině úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. částky v celkové výši 51 444 Kč, do 10 dnů od data odeslání výzvy. Odeslání oznámení žalovanému nebylo doloženo (prokázáno Oznámením ze dne 22. 1. 2017). Výzvou ze dne 12. 9. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 43 696 Kč s příslušenstvím, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 9. 2024 (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2024 a podacím archem ze dne 12. 9. 2024). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 29. 4. 2016 poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalovaného poskyt