22 C 330/2023-98 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl splácet v 72 měsíčních splátkách po , částka, s úrokem 14,70 % ročně. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla dne , datum, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nahlížela do databází a registrů, vycházela z informací získaných od žalovaného, tyto ověřovala. Ani po předžalobní výzvě žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: ze smlouvy o úvěru Expres půjčka bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 14,70 % ročně formou 72 měsíčních splátek po , částka, vždy k 18. dni v měsíci počínaje , datum, . Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal , částka, dne , datum, a že celkem uhradil , částka, . Oznámením ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl vyzván k jeho úhradě do , datum, . O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne , datum, , která byla dle poštovního podacího archu odeslána jako doporučená zásilka žalovanému dne , datum, . Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v daném případě vycházela z příjmu žalovaného z pracovního poměru na dobu neurčitou, jehož výše byla ověřena z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní, a to ve výši , částka, měsíčně, a pokud se jedná o výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima klienta, normativních nákladů na bydlení, ostatními deklarovanými výdaji. Dle žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnán u Hyundai , jméno FO, , s.r.o., jeho příjem činí , částka, . Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že na účet docházela mzda od společnosti Hyundai. v průměrné výši , částka, za poslední čtyři měsíce před uzavřením smlouvy, placení nákladů na bydlení a energie není z výpisů patrné, žalovaný prováděl platby kartou v obchodech, výběry hotovosti v bankomatu, každý měsíc byla prováděny i odchozí platby na základě blíže nespecifikovaných příkazů k úhradě. Konečný zůstatek na konci každého měsíce byl záporný, vzniklý debet byl kryt čerpáním kontokorentního úvěru, v srpnu žalovaný čerpal další úvěr ve výši , částka, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, zejména co se týče výdajů žalovaného, když vycházela z nákladů ve výši životního minima a normativních nákladů na bydlení. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je přitom zřejmé, že výdaje žalovaného byly vyšší a k jejich hrazení využíval jak kontokorentní úvěr, tak splátkový úvěr. Žalobkyně tak nedostála své zákonné povinnosti, pokud přesto usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.14. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobk