22 C 347/2023-83 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužné pohledávky nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., která k , datum, zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .). na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Jedná se o dluh vyplývající se Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu , částka, , který byl zřízen k jeho běžnému účtu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu. Úroková sazba pro nepovolený debet byla stanovena ve výši 25 % ročně. Žalovaný však úvěr přečerpal a banka úvěr ke dni , datum, zesplatnila, dlužná částka na jistině činila , částka, . Zároveň banka uplatnila právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně tak požadovala jistinu úvěru , částka, , smluvní pokuty , částka, , smluvního úroku 25 % ročně z jistiny úvěru , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných a interních registrů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů., právnická osoba, listiny nazvané jako rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, . bylo zjištěno, že byla dne , datum, uzavřena mezi , právnická osoba, . (bankou) a žalovaným (klientem), strany si sjednaly, že zamýšlejí vstoupit do smluvního vztahu, v jehož rámci bude mít banka možnost poskytovat klientovi bankovní služby.4. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný jako navrhovatel navrhl, aby s ní , právnická osoba, . uzavřela Smlouvu o kontokorentu ve výši , částka, , s úrokovou sazbou 19,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu č. , č. účtu, .5. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . akceptovala návrh ho na uzavření smlouvy o kontokorentu ve výši , částka, s úrokovou sazbou 19,90 % ročně na běžném účtu žalovaného č., č. účtu, .6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán s příjmem , částka, měsíčně a jeho výdaje na živobytí činí , částka, . Z lustrace banky bylo zjištěno, že žalovaný majeden úvěr, na který zbývá doplatit , částka, , dva úvěry mu byly odmítnuty.7. Z výpisu bankovního účtu , právnická osoba, . č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného, ze kterého byly formou inkasa strhávány splátky. V říjnu 2021 žalovaný obdržel platbu od , právnická osoba, . ve výši , částka, , žalovaný vybíral finanční prostředky prostřednictvím bankomatu, konečný zůstatek byl , částka, . Z výpisu za období , datum, – , datum, bylo zjištěno čerpání půjčky ve výši , částka, .8. Z listiny nazvané jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným.9. Z listin nazvaných jako vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že svou pohledávku ze smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, postoupila žalobkyni.10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne , datum, a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, , a to do , datum, .11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.12. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno zasláním oznámení o postoupení pohledávky.21. Smlouvy byly uzavřeny předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplat